Bucky:
Ležím v posteli a brečím. Co jsem? Troska. Troska, která nezvládne starý rány. Myslel jsem, že už je to zamnou. Jak jsem se mýlil. Co bolí, nikdy nepřebolí, obzvlášť potom, co všechno jsem si prožil. Nenáviděl jsem lidi, a zabíjel je. Vinný i nevinný. Vrahy i civili.
Bylo mi jedno kdo je kdo, já byl naprogramovaný na zabíjení. Ale díky Avengers jsem se dal do kupy, a pak mě jeden Avenger poslal do dalších sraček.
Najednou mi do hlavy skočí otázka, proč se trápit, když to se to může obrátit v to lepší.
Zvednu se z postele. Takhle to dál nejde, musím se sebrat. Kvůli němu, dám se do kupy. Musím mu napsat, potřebuju s ním být.
Rozběhnu se ven z ložnice, a začnu hledat mobil. Kam jsem ho jen dal, chodba, kuchyň.
V obýváku na stole, dojde mi. Doběhnu ke stolku, zvednu ho a začnu psát..
Taak, další. Teď se můžete těšit, mám jich pár předepsaných. Mohli by vycházet, třeba dvakrát týdně. Pondělí a pátek nebo úterý a sobota. Můžete si vybrat. No nic nebudu vás už déle zdržovat. Justy❤️
Omlouvám se za chyby..❌
