Bucky :
Věděl jsem, že ta otazka přijde, ale nemyslel jsi, že tak brzo. Nestihl jsem si, ani promyslet co mu řeknu.
Když to vyslovyl zamotala se mi hlava, celej svět byl najednou černej, a já jakobych ztratil mysl.
Nebyl jsem připravený na tuhle otázku, proto jsem utekl, možná to byl až moc ukvapený závěr, obzvlášť po, tak krásném večeru, ale nemohl jsem jinak.
Obkecat by se mi to nepovedlo, to určitě ne, nic jinýho mi vlastně nezbylo.
Najednou cítím jak mi v kapse vibruje mobil, tak ho vytáhnu, ani se nepodívam kdo to je, a s přetáhnutím do zeleného kolečka si ho přiložím k uchu.
Bucky?
*Super Peter*
Petere?
Vrať se, prosím!
Nevrátím se, nechci ti na to odpovídat ani o tom mluvit.
A když ti slíbím, že o tom nebudeme mluvit, vrátil by ses?
Dobře, jestli chceš přijď ke mně, adresu ti pošlu ve zprávě.
Dobře, tak zatím.
Zatím.
Rozloučím se a típnu hovor.
No tyvole, já si jo pozval domů. Do místa kde se nedokážu ovládat.
Ahoj ahoj ahoj, máte tady novou část. Snad se líbíla a mějte se. Justy❤️
Omlouvám se za chyby..❌
