Peter :
Po procházce a skvělé večeři, mě doprovodí Bucky domů. Před barákem se ještě zastavíme, a povídáme si.
„Em, Bucky?" začnu opatrně.
„Ano?" nadzvedne obočí.
„Proč si tenkrát odešel?" podívám se mu zpříma do očí.
Je ticho. Sklopý hlavu a začne si hrát s prsty.
„Řekni mi prosím, proč?!" trochu zvednu hlas.
„Protože jsem potřeboval pauzu, Petere." podívá se mi najednou zpříma do očí. Můj pavoučí instinkt mi říká, že mi neříká pravdu.
„Nelži mi." založím si ruce na hrudi.
„Ale já nelžu." zamračí se a zopakuje moje gesto.
"Já ti, ale nevěřím." propálím ho pohledem.
„A proč, proč to řešíš? To se chceš pohádat, a zkazit celej večer?" kouká na mě ledově.
„Nechci nic zkazit, jen to chci vědět, ani jsem ti nemohl poděkovat, za to, že jsi mě zachránil, nic. Bavil si se vůbec s Kapitánem? Říkal mi pořád, že potřebuješ čas, ale věděl to vůbec?" dokončím svůj monolog.
„Nebavil, nebavil jsem se s nikým." opět sklopí pohled.
„A jakej to mělo důvod?" pokusím se ho chytit za ruku, jenže ucukne.
„To vědět nechceš.." řekne a uteče.
Nechá mě tady stát.
Takk, máte tady novou čast. Snad se líbí, nevím nějak co k tomu napsat, tak jenom užijte si den a mějte se. Justy❤️
Omlouvám se za chyby..❌
