Bucky :
Jakmile jsem ho viděl, všechno se to ve mně probudilo. Všechny ty city, který jsem, za ten rok vytěsnil, nebo jsem si to, aspoň myslel. Se to vrátilo. Přece, už bych měl mít rozum, obzvlášť potom co se stalo.
*Flashback*
Kdo je ta holka?! Proč mi to dělá? No jo vlastně. On neví, že pro něj mám slabost. Už to trvá dlouho a začalo to na jedný akci, když jsem ho viděl, jak tam bezvládně leží, musel jsem něco udělat. Běžel jsem k němu, měl potrhaný oblek a všude odřeniny. Vzal sem ho do náruče a odnesl stranou. Potom jsem zavolal pomoc a on odjel do nemocnice. Stál jsme u jeho pokoje a koukal na něj přes sklo, nikdy jsem si nevšiml, jak moc je krásný.
Byl jsem hluboce zamyšlený, když vtom, mně z přemýšlení vytrhla nějaká dívka. Mířila směrem ke mně, ale jakmile byla skoro u mňe, zahla k jeho dveřím a šla k němu. Sedla si tam na židli, chytla ho za ruku, a pak mu dala pusu.
*End flashback*
Jenže já ho nedostal. Nikdy jsem vůči lásce, k němu neměl rozum. A ani teď, tomu není jinak.
Tak a je to, teďka jsem dopsala a opravila druhou kapitolu téhle knížky. Doufám, že se líbí. Kdyžtak mi názor napište do momentů. Justy❤️
Omlouvám se za chyby.. ❌
