Gnarr. Ostrov Posledních lidí, odříznutý od zbytku světa bouřlivým a nebezpečným oceánem. Jeho obyvatelé během staletí zapomněli na Aelenor a nová víra je utvrdila v přesvědčení, že zbytek světa byl bohy zničen a smeten z povrchu zemského. Jednoho d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Marselen zprvu doufal ve své dobré postavení a ael'amphirovu přízeň, kterou mu všichni přisuzovali s takovým přesvědčením, a proto se rozhodl za ním s dopisem zajít hned druhý den. Noční rozhovor s jeho ztraceným přítelem mu dodal nové odvahy a rozhodnosti, byl přesvědčen, že mu nic nezabrání v tom, aby odjel a strávil zbytek zimy se svou ženou.
Když vstoupil do jeho pokojů, ael'amphir jako obvykle kouřil a namodralý kouř se v hustých oblacích linul z místnosti, kde polehával. Levou rukou si přidržoval dýmku, pravou něco rychle škrábal na pergamen. Marselen už měl dovoleno vcházet, jak se mu zlíbilo, a tak nečekal na to, až ho uvede některý ze služebníků. Odkašlal si – ani nemusel kašel příliš předstírat, přestože si už na cirrhu poměrně zvykl – a veliký muž se zvedl z křesla s krumplovaným potahem a postavil se.
„Nerušíš mě, právě jsem dopsal. Zdá se... Zdá se, že amphitrit musí být co nejdříve otevřen."
„Kvůli penězům?"
„Královská pokladna nedává tolik, kolik bychom si přáli, to zastírat nebudu. Musíme z toho udělat slávu a nalákat celé město, i když je taková zima... Ale co, chtěl jsi mi něco říct? Přinesl jsi snad něco?"
„Chtěl jsem s vámi mluvit," začal Marselen. „Jde o to, že... Chtěl jsem vás o něco požádat. Mohl byste mi tohle přečíst?" vytáhl z kapsy dopis a podal mu ho. Pevně doufal, že ael'amphir nebude pohoršen.
„Dopisy z domova?"
„Má žena čeká dítě."
„Máš rodinu, to jsem netušil."
Ael'amphir dopis otevřel a přelétl ho pohledem. Občas si musel psaní přiblížit k obličeji, protože v zakouřeném přítmí jeho oblíbeného pokoje nebylo právě dobré světlo na čtení. Mezitím mu slíbil, že ho naučí číst, aby si příště takový dopis mohl přečíst sám.
„Co tam píše?" zeptal se Marselen dychtivě.
„Nic, co bys už nevěděl, jak se zdá. Je jí často zle, ale to ženám v očekávání bývá. Přeje si, abys je navštívil."
„Mají dost zásob na zimu a jaro?"
„Dobré ženy si nikdy nestěžují, ne? Jak se jmenuje tvoje dívka? Také ji Qhyzar obdařil darem?"
„Je to Darasanka, můj pane. Jmenuje se Vainee."
Ael'amphirova tvář se změnila a v okamžiku se z ní vytratila všechna přívětivost i náklonnost.
„Je velmi neuvážlivé, s nadáním, jaké máš ty, vzít si ženu jiné krve. Plody takových svazků jsou nanicovaté a zkažené. Měl sis vzít Queigaarku, dívku z Domu ohně, a mít s ní mnoho dětí, které by zdědily tvůj mocný dar. Ženy, které nebyly hodny vládců ohně, také přispěly k jejich vymizení. Stačí, aby se krev neuvážlivě míchala několik pokolení, a dar, který nám dali bohové, se vytratí spolu se vší ušlechtilostí a schopnostmi, jež přináší."
