𝐻𝑎𝑡𝑟𝑒𝑑 𝑏𝑒𝑐𝑎𝑚𝑒 𝑙𝑜𝑣𝑒 [Aidan Gallagher]

=20=

Když přišla Eden do pokoje vypadala šťastně, naštvaně a zamyšleně zároveň. „Tak co?" Zeptala jsem se. „Slíbila jsem že ti to neřeknu ale za deset minut musíš být na zahradě." „Eden! Je jedenáct večer nikam nejdu." „Ale jdeš!" „Nejdu! Jsem unavená a zítra natáčím. Musím se vyspat." „Jenom na chvilku" „Ne!" „Na pět minut." „Ne!" „Na dvě minuty." „Eden! Ne!" „Na chvilku." „Nikam nejdu! Jasný?!" Řekla jsem naštvaně a lehla jsem si do postele. „Dobrou!" „Dobrou." Odpověděli mi holky. Za chvilku jsem usnula.

Ráno mě probudil zvuk otravného budíku. Vstala jsem a zamířila do koupelny. Umyla jsem si i vlasy. Když jsem vylezla ze sprchy vzala jsem si na sebe tepláky a tričko. Vlasy jsem si vyfoukala a udělala copánek. Vyčistila jsem si zuby a šla jsem. Ze skříně jsem vytáhla mikinu a bundu. Do kabelky jsem si vzala mobil, klíče a snídani. Obula jsem se a vyrazila na natáčení.

Před hotelem už se scházeli ostatní. „Dobré ráno" pozdravila jsem když jsem došla. „Dobré" odpověděli všichni. „Vůbec se mi dneska nechtělo vstávat" řekl Robert. „A tobě se někdy chce?" Zeptal jsem se. „Ne." „Tak vidíš".
„Na koho čekáme?" Zeptal se po chvíli Tom. „Na Aidana" zamračil se David. Přišla jsem za ní a řekla „Máš dneska nějakou blbou náladu ne?" „Ani nemluv. Tak hrozně jsem se dlouho necítil." „Vždy veselí David je najednou zamračený David?" Usmála jsem se „Nech si ty vtípky blbě jsem se vyspal." „Aha. Tak to já taky". Konečně došel i Aidan. „No sláva." Řekla jsem ironicky „Dobré ráno i tobě Ev" odpověděl rozespale.
Všichni jsme se vydali k areálu. Aidan byl celou cestu mimo a já si nemohla nechat ujít příležitost do něho rýpnout „Jakto že jsi tak unavenej?". Znechuceně se na mě podíval a odpověděl „Je skoro půl sedmé ráno a šel jsem spát o půl noci tak hádej!"
„Jaj. Ty seš kyselej jak citrón." „Zato ty jsi dneska výjimečně příjemná!" Usmál se na mě ironicky. „Au!" Řekla jsem uraženě. Podívali jsme se na sebe a začali jsme se strašně smát.
„Hej vy dvě hrdličky máme zpoždění tak si pohněte." Zavolala na nás Emmy „Vždyť už jdeme".

Došli jsme do maskérny a sedli jsme si na naše židle. „Tak jak se máte?" Zeptala se nás maskérka. „Docela dobře. Teda až na Aidana ten se blbě vyspal a je protivnej" usmála jsem se. „Tak každej má někdy blbej den.".
Četla jsem si scénář mezitím co mi maskérka maskovala škrábance na tvář. „Emmy dneska máme scénu spolu" „Já vím" odpověděla a já si četla dál. A pak jsem tam narazila na větu která se mi nelíbila "Pětka a Osmička se k sobě nakloní a políbí se". A sakra! Zrovna dneska máme takovou scénu?! Pán je příjemnej jak šmirgl papír a nemám takový scény ráda! Ale alespoň mám teď s čím Aidana provokovat.
„Aidane víš co máme dneska za scénu?" „Ne. Co?" Podala jsem mu scénář a Aidan si ho přečetl. Vykulil oči a řekl „Když jsem tu roli bral nepočítal jsem s tímhle." „To já taky ne." „Musíme to dát na poprvé! Víc pokusů bych asi nezvládl." „To já taky ne ale jsme herci patři to k naší práci. I když si nejsem úplně jistá jestli tomu v našem věku můžeme říkat práce" „Nad tím jsem fakt nikdy nepřemýšlel" řekl nepříjemně. Když u mě měla maskérka hotovo zvedla jsem se a chtěla jsem odejít ale Aidan má dneska tak dobrou náladu že bych si nemohla odpustit další rýpnutí. „Jo a Aidane. Trochu života do toho umírání. Mrzoute!" Usmála jsem a dodala jsem „Uvidíme se na place". Hodil po mě scénář a já si ho s úsměvem podala ze zemně „No vidíš já bych ho tady ještě zapomněla. Děkuju".

Pak už jsem se jenom skočila převléknout do mé uniformy a šla jsem na plac. „Ta sukně mi tak leze na nervy" řekla jsem když jsem došla za ostatníma. „To se ti nedivím. Jo a co jsi udělala Aidanovi? Vypadá docela naštvaně." Zeptal se David. „Ty jsi s náma v té maskérně nebyl že?" „Ne" „Tak to jsi o hodně přišel." Usmála jsem se „No nic jdu zkoušet. Čau" dodala jsem a zamířila jsem si to k Aidanovi se kterým máme hned první scénu. „Nazdar" „Nazdárek. Jdeme zkoušet? Samozřejmě bez té scény." „Fajn".

Chvíli jsme zkoušeli a pak jsme šly natáčet. Jako první jsem měla scénu s Emmy a pak s Aidanem. „To zvládneme!" Řekl Aidan sebejistě „Fajn" odpověděla jsem a šla na plac.
„Akce!" Zakřičel režisér. Aidan mě chytl za ruku a přitáhl si mě blíž. Já mu dala ruky kolem krku a už jsme se k sobě nakláněli ale v ten moment přišla Eden s Cameronem a Ethanem a začali se smát. Já se rozesmála taky a režisér to stopl. „Eden! Camerone! Ethane! Co tady děláte? Zkazili jste scénu!" „My se omlouváme přišli jsme Ev říct že přiletěl její táta s bráchou." Řekla Eden. „Dobře..." odpověděl jí ale já mu skočila do řeči. „Cože?!" „Jo. Teď se ubytovávají v hotelu." „Ajaj" řekla jsem a chtěla odejít za ním a zeptat se co tady dělají ale nakonec jsem si uvědomila že jsem uprostřed natáčení. Stoupla jsem si zpátky na místo a nadechla se. „Tak my jdeme. Ahoj" zavolal Ethan a já na ně jen kývla.

Stoupla jsem si naproti Aidana a režisér zavolal „Akce!". Aidan opět chytil moji ruku a přitáhl si mě blíž. Já mu dala ruky kolem krku a začali jsme se k sobě přibližovat. Bože! Jestli tyhle scény budu ještě někdy točit tak ten scénář roztrhám na malé kousíčky. Pomyslela jsem si.
Naše rty se pomalu spojili. V tu chvíli jsme si přála by tahle chvíle nikdy neskočila (za to se nenávidím) a na druhou stranu aby už to skončilo a já mohla jít točit další scénu.

Po chvilce zavolal režisér „Stop!" a my se od sebe rychle odtrhli. „To bylo skvělí! Máte pauzu sejdeme se za deset minut v akademii" řekl režisér a odběhl. Já jsem si zašla pro pití a pro jablko. „Zvládly jsme do docela dobře" řekl Aidan který za mnou přišel ke stolu. „Jo docela jo." Usmála jsem se.
.
.
.
.
.
Asi nemá cenu se už omlouvat ale i tak se omluvím😂
Nastoupili jsme teď znovu do školy a je docela hezky takže se buď učím a nebo chodíme s kamarádama ven takže nemám tolik času na psaní❤️ doufám že chápete❤️
No a jinak bych strašně chtěla poděkovat za 4K zhlédnutí❤️‍🔥💞❤️❤️😻