𝐻𝑎𝑡𝑟𝑒𝑑 𝑏𝑒𝑐𝑎𝑚𝑒 𝑙𝑜𝑣𝑒 [Aidan Gallagher]

=22=

Seděla jsem na lavičce u pláže a přemýšlela. Zavřela jsem oči a jen poslouchala zvuky moře. Občas na vzdálené silnici projelo auto nebo prošli lidé ale jinak bylo slyšet jenom to moře.

Uslyšela jsem za sebou kroky tak jsem se rychle otočila abych se podívala kdo to je. Myslela jsem si že je to třeba Eden, Aidan (ten sem často chodí) nebo Dante. Prostě někdo z kamarádů. Ale nebyl. Byl to nějaký chlap.Mohlo mu být tak padesát. Měl černé fousy a žádné vlasy. Zřejmě byl pěkně opilý. Přišel blíž a sedl si na druhou stranu lavičky. Já se trochu posunula dál od něho a chtěla jsem odejít ale on mě chytil za ruku a slizkým pohledem se na mě podíval. „Ahoj" řekl a usmál se. „Můžete mě prosím okamžitě pustit?!" „To teda nemůžu" řekl a cukl se mnou tak že jsem si znovu sedla. Znovu jsem se pokusila odejít ale jeho ruka mě v tom zabránila. Chytil mě za zápěstí a druhou ruku mi položil na stehno. Já sebou jen trhla a snažila jsem se vykroutit z jeho ruky. Ale on mé zápěstí chytil tak pevně ze tam budu mít asi týden modřinu.

„Nepopovídáme si trochu?" Řekl a znovu se na mě usmál. „Ne" snažila jsem se odpovědět normálně ale stejně v mém hlase byl slyšet strach.
Dal pryč ruku z mého stehna a sáhl pro nějakou flašku co si položil na zem. Vypadalo to na nějakou vodku. Nebyla jsem si jistá v té tmě to nešlo poznat.

Pak se zase podíval na mě a nabídl mi. Já sem zakroutila hlavou že nechci ale on pokračoval a snažil se mi to pití vnutit. Že já blbka jsem neodešla hned! Nadával jsem si v hlavě. „No tak napij se! Bude sranda." Řekl a nacpal mi láhev až k puse. Rukou jsem ji odstrčila.

Když se přisunul trochu víc ke mě začalo mi to být čím dál tím víc nepříjemné. Seděl tam tak pět minut a pořád mě držel za ruku pak mi chytl i druhou ruku a začal mě hladit na stehnu. Celá jsem se zatřepala a nad myšlenkou co se může stát mi ukápla slza. Ten slizoun se jen usmál a začal tou ruku přejíždět přes celé stehno.

Pak mi ruku položil na pas a tak zatlačil že jsem málem z té lavičky spadla. „Nechte toho!" Zaškemrala jsem. On na to nic neříkal jen mi položil ruku kolem ramen. Nechodí tady náhodou strážníci kontrolovat? Chodí. Tak kde jsou?! Nadával jsem v duchu a začala trochu brečet.

Takhle jsem tam seděla zhruba deset minut a ten chlap mě pořád ošahával. Snažila jsem se vyvlíct ale nešlo to. Díky bohu po dalších deseti minutách přišel nějaký pán. „Dobrý večer můžu se zeptat co se tady děje?" Zeptal se a pak se podíval na můj ubrečený obličej a asi to pochopil. „Pane nechte tu dívku jít!" „Nenechám to je moje vnučka!" Řekl a podíval se na mě. „Nejsem" zašeptala jsem a on mi silně chytil bradu cukl s ní. „Je!" „Pane volám policii" řekl a vytočil číslo policie. „Nikam nevolej!" Zakřičel a stoupl. Já se rychle zvedla a chtěla zdrhnout ale když si toho všimnul rychle mě vzal pod krkem a zvedl mě tak pět centimetrů nad zem. Nemohla jsem dýchat a brečela jsem. Co víc si přát že jo?

Ten pán který přišel mě chytl a oddělal mě od toho chlapa. Já se konečně nadechla.

Najednou přiběhli policajti. „Co se tady děje?!" „Tady pán je zřejmě opilý a obtěžuje tuhle slečnu." „Dobře. Ty půjdeš tady s kolegyní kousek vedle a řekneš jí co se stalo. Já to tady s pánama vyřeším." Otočil se na mě a já přikývla. Policistka mě odvedla kousek dál. „Na tady máš" řekla mile a podala mi kapesník. „Děkuju" řekla jsem ubrečeně. „Jak se jmenuješ?" „Evol Williams." „Ty jsi ta herečka že ano?" Usmála se. „Jo" „Dobře tak teď mi prosím řekni co se stalo". Všechno jsem jí řekla a pak ten chlap začal křičet. „To je moje vnučka! Vyšli jsme si na procházku!". Já se zase rozbrečela a řekla jsem. „Nejsem jeho vnučka!" Přes vzlyky tomu nebylo ani pořádně rozumět. „Klid. Klid. To bude dobrý." Uklidňovala mě. „Ublížit ti nějak?" „Ne. Nebo vlastně já nevím jsem v šoku" začala jsem zase brečet. Dala jsem si ruky před obličej a brečela jsem. Ta policistka mě vzala opatrně za zápěstí. „To ti udělal on?" „Ano" „Máš ještě někde takové modřiny?" „Já nevím asi ano" „A kde?" Já si povytáhla tričko a ukázala jí bok který už byl celý červený. A pak jsem jí ještě ukázala krk za který mě držel. „Málem jsem se udusila. Zachránil mě ten pán." „Dobře. A udělal ti ještě něco?" „Ne ale nutil mě abych se napila z té flašky." „Nenapila ses že ne?" „Ne" „Dobře. Teď půjdeme za nimi a já všechno řeknu kolegovi tebe zavezeme domů." „Na hotel." „Jste tady na dovolené?" „Ne natáčíme." „Aha.".

Přišli jsme a ten chlap mě chtěl zase chytnout. Policista ho ale srazil zpátky na lavičku. Vyřešili to tak že dostane pokutu a možná si půjde sednout. Já a ten pán pak ještě budeme muset zajít na výpověď na policejní stanici. Potom zavolali tátovi aby o všem věděl a řekli mu že mě dovezou k hotelu že si mě tam má vyzvednout.

„Děkuju za záchranu" poděkovala jsem pánovi který už byl na odchodu. „Nemáš vůbec za co" řekl a odešel. „Tak pojďte" řekl policista a dal tomu chlapovi pouta. Odvedl ho k autu a odjeli. Já a ta policistka jsme sedli do jiného auta a jeli jsme k hotelu.

U hotelu už čekal rozespalý táta s vystrašeným Liamem. My vyšli z auta a já hned běžela za Liamem. „Jsi v pořádku?" „Jo jsem."
„Prosím vás nemůžeme jít s Evol do pokoje?" Zeptal se Liam. „Ano jistě já tady s tatínkem něco vyřeším a vy už můžete jít." „Děkujeme. Nashledanou" řekla jsem.

„Co jsi tam proboha dělala?" „Byla jsem se projít. A pak tam přišel ten chlap" zase jsem začala trochu brečet. „Vážně ti nic neudělal?" „Jenom mám modřiny ale to bude dobrý" „Modřiny?" „Jo." Liam si hned začal prohlížet můj krk a moje ruky „Liame vážně to bude dobrý" „Fajn".

Když jsme přišli k mému pokoji rozloučili jsme se a já šla dovnitř. Otevřela jsem dveře do pokoje a tam všichni seděli na zemi. I kluci. „No kde seš na dlouho?! Bála jsem se o tebe! Byla jsi tam delší dobu než normálně. A proč brečíš co se stalo? Jestli brečíš kvůli tomu co jsme si řekli tak už je to v pohodě." Vyhrkla na mě Eden. „Ne nebrečím kvůli tomu." „Tak proč brečíš?" „To je na delší povídání" „Chci to vědět" sedla si na zem a rukou naznačila že si mám sednout vedle ní. Já si teda sedla a rukou si uzřela slzu. „Co to máš na ruce?!" Zeptala se TJ. „No to je právě to co se stalo?" „Tebe někdo napadl?" Zeptal se ledabyle Blake. „Jo" řekla jsem skoro neslyšně. „Co?!" Zeptala se Eden. „Co se stalo?" Zajímal se hned Cameron. Nad vzpomínkou jsem se znovu rozbrečela. Ostatní ke mě hned přišli a objali mě. „Nemusíš nám to říkat jestli nechceš" ujistila mě Ed. „Děkuju" vydechla jsem. „Za co?" „Za to že vás mám".
.
.
.
.
.
‼️PROSÍM PŘEČÍST‼️
Už sem tady zase!
Dlooouho nic nevyšlo (za to se samozřejmě omlouvám) ale mám k tomu své důvody.❤️
Touhle kapitolou bych chtěla podotknout na to co se teď ve světě děje a řeší. Je to strašné a mělo by se tomu zabránit! Já osobně si myslím že tresty za znásilnění by se měli zvýšit.
Když jdeme s kamarádkama po městě a nebo u nás na vesnici a dívá se na nás nějaký chlap (docela úchylně) je to docela nepříjemné. Já se třeba bojím chodit sama venku. Takže holky dávejte na sebe prosím pozor!