Výzva [DeiNaru - Na přání] ✓

Výzva 11

Deidara se ploužil po chodbě vedle svého rudovlasého kamaráda a rozhlížel se kolem sebe. Právě mířil z poslední dnešní přednášky a chtěl si ještě něco vyřídit.

,,Koho pořád hledáš? Seš skoro jak na trní," utrousil mírně rýpavou poznámku Akasuna.

,,Toho blonďatýho kluka," odbyl jej Deidara a trochu se povytahoval na špičkách, aby viděl přes ten dav lidí a třeba tak zahlédnul tu povědomou blonďatou krátkovlasou štici.

,,Tě nějak uchvátil, ne?" ušklíbnul se Sasori.

,,Sklapni," zasyčel na něj dlouhovlásek.

,,Támhle stojí!" trhnul mu najednou Akasuna s paží a svýma modrýma očima následoval směr, kterým ukazoval jeho prst.

Skutečně tam Naruto stál a bavil se svými dvěma spolužáky. Avšak jen, co zmerčil, že na něj kouká, uhnul pohledem, narazil si kapuci na hlavu, spěšně mávnul na ty dva kluky a vytratil se prvním východem z univerzity.

Deidara trochu nechápavě zamrkal a mírně se zamračil. Ne, že by se zlobil na něj, že prostě a odešel, však měl svůj život, spíš se zlobil na sebe, protože to vypadalo, že ho svým jednáním urazil. Ještě teď cítil Narutovu váhu penisu na jeho jazyku a zachvěl se.

,,Zdá se, že on se s tebou bavit nechce. Cos mu udělal?" zajímal se Sasori, který téže sledoval blondýnův skoro zbabělý úprk.

,,Nic ti do toho není," zamračil se na něj modroočko a zamířil ke svojí skříňce.

,,Hele, kámo, vždycky ses mi se vším svěřoval, ale od tý doby, co sis začal psát s tím klukem, seš docela nesnesitelnej, víš to, viď?"

Deidara ho počastoval zdviženým prostředníčkem volné ruky, protože ta zaneprázdněná právě volila kombinaci čísel na jeho zámku. Jedna, dva, tři, čtyři. Jasně, že to blbý heslo nezměnil!

***

Naruto se přiloudal domů. První, kam vůbec zamířil, byla kuchyně, kde si připravil svůj oblíbený instantní ramen a hrnek velkého černého čaje s citronem. Misku, hůlky i hrnek si přenesl do obývacího pokoje, kde si na televizi navolil jeden ze svých oblíbených seriálů a pustil se do jídla. Nesnášel jíst v tichosti a ještě víc nesnášel, když si přinesl jídlo a v televizi zrovna začala snad nikdy nekončící reklama. To by vážně vraždil.

Spokojeně hltal sousto za soustem a sledoval dění v seriálu, když jej vyrušilo pípnutí jeho telefonu.

Deidara: Proč si najednou tak zmizel? Chtěl jsem s tebou ještě mluvit.

Za normální situace by nejspíš nadšením skákal do stropu, ale teď se jenom smutně pousmál.

Naruto: Máme se snad o čem bavit? Myslím, že jsi mi řekl všechno dost jasně.

S povzdychem odložil telefon na stolek a hypnotizoval ho pohledem. Dokonce zapomněl i na svůj pomalu stydnoucí ramen a to bylo dost co říct. Až tak moc ho tenhle mladík dokázal vykolejit.

Deidara: Chtěl jsem se omluvit. Asi to, co jsem ti řekl, nevyznělo tak, jak mělo.

Blondýnek pozdvihl obočí.

,Nevyznělo tak jak mělo?'

Nevědomky si vzpomněl na moment, kdy stál připlácnutý zády na dveře posluchárny a jeho penis trčel do výšky před Deidarovým obličejem. Chtě nechtě musel zrudnout. Ten pohled byl nezapomenutelnej! Možná, že kdyby byl sobecký, nechal by si ho aspoň přeblafnout, aby z toho aspoň něco měl. Jenže on sobecký rozhodně nebyl. Možná bohužel, možná bohudík.