Výzva [DeiNaru - Na přání] ✓

Výzva 5

Naruto se překvapeně podíval na vysokého zrzavého muže s oříškovýma očima, ze kterého sálala poměrně velká autorita. Stál tam jako nějaká vyšší bytost a rozhodně by ho nikdo nemohl zařadit do okruhu lidí, kteří chodili právě do knihovny.

,,Uhm, Y-Yahiko, promiň, neslyšel jsem tě," otočil se na něj Deidara s předstíraným milým úsměvem.

Rozhodně neměl v úmyslu se s Yahikem dál nějak dlouze vybavovat. To, co mezi nimi bylo už z jeho strany dávno vyšumělo a považoval to za ukončené.

,,Pospíchal jsem za svým přítelem," vysvětlil mu a hlavou kývnul k druhému blondýnkovi, jehož výraz byl ještě překvapenější.

,,C-c-," začal zmateně.

Deidara však nečekal na konec jeho otázky a rovnou jej pod stolem tvrdě nakopnul do holeně, až se ozvalo bolestné Íík! a zadíval se na něj přísným varovným pohledem.

Yahiko povytáhnul nedůvěřivě obočí.

,,Tohle štěně, že má být tvůj přítel? To ti nevěřím," zavrtěl hlavou.

Dlouhovlásek pokrčil rameny.

,,Věř nebo ne, ale zachtělo se mi zkusit trošku mladší masíčko, starších mužů jsem měl už habaděj," odfrknul si a po stole posunul ruku tak, aby se dotkl té Narutovi a pevně ji sevřel.

Doufal, že to ten idiot už víc nepokazí!

Příjemně jej překvapilo, jak má mladík na dotek hebkou pokožku na rukách a jak opravdu příjemně hřeje. Na malý moment zauvažoval, jaký asi používá krém na ruce.

,,Nehodí se k tobě," zachmuřil se Yahiko.

Deidara si znovu odfrknul a trhnul hlavou. Vstal ze židle, pustil Narutovu ruku, obešel stůl a postavil se za blondýna. Objal ho rukama kolem ramen a hlavu si posadil do malé úžlabinky. Modrýma blýskavýma očima se zahleděl na zrzka, který je zamračeně pozoroval.

,,Je mi úplně jedno, co si myslíš, Yahiko. Jsem s ním vážně šťastný, dělá úplně všechno co mi na očích uvidí, je to takovej můj čumáček, viď Naru?" zavrkal až přehnaně a ještě přehnaněji se sladce usmál.

Jednou rukou chlapce, který doteď pořádně nevěděl, která bije, pustil, dvěma prsty si natočil jeho obličej na stranu a poté přitisknul svoje rty na ty jeho.

Naruto doslova zamrznul na místě. Vytřeštěnýma očima hleděl několik sekund do Deidarovy tváře, možná by začal i šílet štěstím a neskonalou radostí. Jeho rty byly tak perfektně měkké a horké! Chutnaly po nějakém ovocném lesku nebo pomádě na rty. Nejspíš třešňovém.

S tichým vzdychem zavřel oči a pohroužil se do polibku. Tohle se mu nejspíš v nejbližší době nenaskytne znovu, tak toho chtěl taky patřičně využít.

Deidara překvapeně zjistil, že se k němu krátkovlásek více natočil, rukou jej chytl za týl a přitáhnul si ho k sobě víc. Avšak nijak neprotestoval.

Jak takový náhlý polibek začal, tak stejně tak rychle i skončil.

Dlouhovlásek se trochu zadýchaně a s mírným ruměncem na tváři oddtáhnul od rtů mladšího a s úšklebkem se zadíval na zcela konsternovaného a možná i trochu znechuceného Yahika.

,,Co jsi vlastně vůbec chtěl, když ses hnal za mnou až sem?" zeptal se ho sladce.

,,E-ehm, p-pozdravit tě," zakoktal se zmateně zrzek.

,,No, řekl bych, že jsme se už pozdravili, takže můžeš klidně jít. Rádi bychom byli o samotě," zavrkal.

A po zrzkovi se najednou slehla zem.