Výzva [DeiNaru - Na přání] ✓

Výzva 4

Narutův úsměv neznal hranic, když mu opět jeho růžovovlasá spolužačka středečního rána donesla přeložený papír.

,,Koukej to vybalit, Uzumaki! Co s tím klukem máš? Jinak ti ten papír nedám!" smála se na něj výhružně a máchala dopisem v ruce.

,,Nic spolu nemáme Sakuro, nelhal bych ti. Dej to sem!" vyhrknul a natáhnul se pro něj.

Zelenooká studentka však ruku s papírem vyšvihla nad svojí hlavu.

,,Vážně?" ušklíbnul se posměšně blonďák a přistoupil blízko k ní.

Jelikož byl o dobrou hlavu vyšší, než ona, nedělalo mu takový problém ji papírek vytrhnout z ruky.

,,Seš hroznej tajnůstkář, víš to?" zamručela nespokojeně.

,,A ty seš dobrá kamarádka, když mi nelezeš do korespondence," zazubil se na ní zvesela.

Přece jenom, když byla tak moc zvědavá, nebylo nic jednoduššího, než papír rozevřít a slova na něm si přečíst. Ale neudělala to a to blondýnka dělalo opravdu šťatsným. Jiní, jako například Kiba nebo Neji, by to už dávno udělali.

,,Příště, to už udělám," varovala ho se smíchem a přitiskla si skripta k ploché hrudi, ,,víš, že jsem zvědavá. Už by sis měl někoho najít a nebejt furt sám."

,,Že to říkáš zrovna ty," zavrtěl hlavou Naruto.

,,Čekám na toho pravýho," zasnila se.

,,Princ na bílým koni nepřijede, nejsme v pohádce," namítnul Naruto.

Sakura protočila očima a jeho nevhodnou poznámku ignorovala. Však se ten její princ jednou objeví. Na to sázela všech dvacet osm párů bot, které měla.

***

Za prvé - Ten pozdrav nebyl vůbec vtipnej, puberťáku.

Za druhé – Přirovnáním ke kočce si mě poněkud urazil, respektive k jejich negativním vlastnostem.

Za třetí - Není to rasa, je to plemeno. A mám doma britskou krátkosrstou kočku. Je to hroznej mazel, ale nesnáší drzý a samolibý puberťáky. Těm by nejraději vyškrábala oči.

Za čtvrté – Svoje fotky a kresby ukazuju jen svým kamarádům. Za toho tě ještě bohužel, nebo možná díkybohu, nepovažuju.

Za páté – S těmi kompromisy souhlasím, ale nás se netýkají. My dva spolu rozhodně do kina nikdy nepůjdeme.

P. S.: Prostě s tebou jít na rande nechci. Nejseš můj typ.

P. P. S.: Kód změněn.

Naruto se nad Deidarovým dopisem usmíval jako sluníčko na hnoji. Vůbec si z těch ledabylých urážek nedělal těžkou hlavu. Takový prostě byl. To už za dva roky, co studoval lékařskou fakultu poznal. Líbilo se mu, jak nosí ten svůj malý nosík nahoru. Bylo to docela roztomilé. Věděl, že je to jenom bohapustá přetvářka, přece takový nemohl být i ve skutečnosti.

Popadnul tužku, vytrhnul papír z bloku a začal zadumaně psát.

***

,,Nejsem žádná cvičená sova, poštolka, holub ani žádnej jinej cvičenej pták, abych vám nosila vaše psaníčka," zamručela nespokojeně Sakura a předávala lehce překvapenému Deidarovi na školní chodbě přeložený papír.

Blondýnek se na ní s pozdvihnutým obočím zadíval a ignoroval svého rudovlasého kamaráda, který se mu potměšile chechtal za zády.

,,Měli byste si promluvit normálně nebo jako normální lidi používat telefon," řekla jen, když si od ní dlouhovlásek psaní převzal.