Výzva [DeiNaru - Na přání] ✓

Výzva 7

Nakonec spolu strávili příjemné odpoledne v parku, než se společně zvedli, rozloučili se a každý se vydal jiným směrem, jelikož oba dva bydleli jinde.

Naruto ani nenaléhal na to, že by Deidaru chtěl doprovodit domů, někdo si své soukromí rád chránil a on mu ho nechtěl narušovat. Sám byl rád, že počáteční trochu nepříjemná konverzace se nakonec převalila v krásně strávené odpoledne, aniž by se o tom už jeden slůvkem zmínil.

***

Deidara večer ulehal do postele s poměrně příjemným pocitem a lehce potěšeným úsměvem. Nenuceně se myšlenkami vrátil k dnešnímu odpoledni a chtě nebo nechtě musel přiznat, že takováhle docela nenucená procházka a posezení už dlouhou dobu nezažil. Bylo to něco úplně jiného, než doposud zažíval. Bylo to takové uvolněné, nenucené, nestrojené. Bavili se tak, že konverzace vůbec nevázla, dokázali se vlastně bavit o všem a o ničem. Vlastně... Vlastně takhle nějak by si dokázal představit prima rande. Cukrárna a procházka. Úplně by mu to takhle stačilo. Nebo kino a večeře. Nebo prohlídka v nějakém uměleckém muzeu. Možná by se dokonce přiklonil k tomu jít si zaplavat do bazénu.

Většina z jeho schůzek spočívala v tom, že si jej někdo nabrknul v klubu na baru, kde ho pozval na pár drinků a pak to skončilo v posteli. Nebo večeře, kino a šukání. Výlet někam do města a šukání. Vlastně každý jeho rande končilo sexem. A jeho to pomalu přestávalo bavit. Jistě, sex miloval, ale nebyl pro něj až tak podstatnou příčkou ve vztahu. Rád si užíval i jinak. Většina jeho dlouhodobých i krátkodobých partnerů, které měl, prahla jenom po jeho těle, respektive po jeho zadku a puse. To, jak se cítil, co zažíval a prožíval, jim bylo asi jedno. Nikdy neměl pocit, že by se svému partnerovi mohl svěřit se svými problémy nebo úspěchy.

Jenže s Narutem...

,Je to prostě jiný,' pomyslel si, leže na boku s rukama složenýma pod hlavou.

Pak se ale mírně zamračil.

,Třeba to ale taky může jenom hrát. Možná mu vážně jde jenom o to, vyhrát tu sázku.'

Kupodivu však tuto myšlenku téměř okamžitě v hlavě zamítnul. Nějak mu to na Uzumakiho nesedělo. Vypadal tak uvolněně, usměvavě, spokojeně. Nešlo mu k němu to, že by se z něj vyklubal nějaký bezcitný bastard toužící jenom po tom, dostat ho do postele.

***

,,Tak co? Tak co? Tak co?"

Kiba byl absolutně neústupný a vytrvalý v tom, aby ze svého kamaráda dostal podrobnosti o tom, jak strávil včerejší odpoledne, když se na fotbalové tribuně ukázala ta jeho velká láska. Nepříjemně do Naruta po každé otázce dloubnul loktem a netrpělivě vyčkával, až to druhý nevydrží.

,,No co by, nic. Šli jsme na zmrzku a pak do parku," odvětil nakonec.

Přece mu nebude vykládat, že se mu přiznal s tou sázkou... Neporušil tím vlastně nějaká nepsaná pravidla, když mu to vykecal?

,,A?"

Kibova tmavá očka svítila čirou zvědavostí.

,,A nic jako. Já nevím co čekáš? Že mě přetáhnul v prvním keři nebo co?"

,,On tebe?" nakrčil Inuzuka obočí, ,,Spíš ty jeho ne? Však se na něj podívej, je to hotová holčička."

,,Je jedno, kdo koho by přetáhnul, Kibo," zamručel Naruto a vlastně se podivil tomu, že sám sebe by panoval bez problému do té submisivnější role.

Vzhledem k jejich tělesným proporcím by to mělo být spíše tak, jak říkal Kiba. On byl sice o trochu menší, ale rozhodně byl více vypracovanější. Přece jenom hrál fotbal a basket, rád sportoval a cvičil. Jeho tělo podle toho taky vypadalo. Za to Deidara byl o pár centimetrů vyšší, ale byl rozkošně hubený a takový drobounký.

Kiba si svého kamaráda zadumaně prohlédnul. Pak si se zamručením promnul bradu.

,,Takže... Vlastně si tu sázku vyhrál," zamyslel se nahlas.

Modroočko po něm střelil pohledem.

,,Ne, nevyhrál. Nebylo to oficiální rande."

Hnědovlásek sjel Naruta téměř nevěřícným pohledem.

,,Ty se jako vzdáváš výhry?" užasl.

,,Nic jsem ještě nevyhrál. Jak jsem řekl, nebylo to oficiální rande. To mi řekl vlastně hned, co jsme odešli ze stadionu," pokrčil rameny.

***

Deidara si zamyšleně podpíral bradu rukou a nepřítomně hleděl přes posluchárnu na profesora, který právě něco zaujatě vysvětloval. I když k němu bez problému jeho slova doplouvala, on je vůbec nevnímal. Jako kdyby na něj mluvil snad cizím jazykem. Nerozuměl jim. Byl myšlenkami úplně někde jinde.

Nikdy dřív nebyl až takhle moc zamyšlený. Neustále se mu před očima promítal první den, kdy s pozdvihnutým obočím hleděl na složený papír, který vypadl z jeho skříňky, následovaný mihotavou vzpomínkou na knihovnu, kde se mladý blonďák stal obětí, aby se zbavil svého bývalého milence.

Zcela nevědomky si špičkou jazyka olíznul rty. Bez jediné chybičky si dokázal vybavit, jak chutnal jeho polibek, jak měl měkké a hřejivé rtíky, jako dva nadýchané polštářky. Přistihnul se u toho, že by si to docela rád zopakoval. Ale rozhodně chtěl, aby se tentokrát druhý zapojil také.

,Bože... Začínám asi bláznit,' zavrtěl nad sebou hlavou nechápavě.

Nakonec si ale z poznámkového bloku vytrhnul list papíru a rychlými pohyby na něj cosi napsal.

***

Naruto právě odcházel společně s Kibou a Nejim z posluchárny. Byla to jejich poslední přednáška, a jelikož měli již volné odpoledne, dohodli se, že si půjdou někam na chvilku posedět a poklábosit.

Téměř polekaně nadskočil, když ho za chůze s kamarády někdo chytl zezadu za rameno a zastavil jej. Zvědavě se otočil a na jeho rtech vyvstal jemný úsměv, když před sebou spatřil vyššího blondýnka.

,,A-ahoj," zakoktal se.

Deidara jej počastoval akorát svým pověstným úšklebkem a ruku z jeho ramene stáhnul. Zalovil v kapse kalhot a vytáhnul úhledně složený kousek papíru, který přitiskl druhému mladíkovi na hruď a držel ho tam do té doby, než si ho druhý s povytaženým obočím převzal. Ještě nikdy si nepředávali vzkazy mezi sebou.

,,Tohle je moc osobní na to, abych to po někom poslal," vysvětlil jednoduše vyšší mladík a pak jej bez dalšího slova obešel a ztratil se v davu studentů.

Naruto stál na místě jako přimražený, k hrudi, ve které zběsile tlouklo srdce z toho obyčejného doteku, si přidržoval složený papírek.

***

,,Hele, posloucháš mě vůbec?!" postěžoval si Kiba a drknul přes stůl do svého kamaráda, který je sledoval s téměř nepřítomným výrazem ve tváři.

,,C-co? Říkal jsi něco?" zavrtěl blondýnek zmateně hlavou a několikrát zamrkal.

,,Nech ho bejt, copak nevidíš jak je mimo od tý doby, co mu dal ten jeho idol lístek?" protočil s úšklebkem očima Neji, ,,Co v něm vlastně bylo?"

Naruto zlehka zrudnu. Ošil se pod kamarádovým drobnohledem a nervózně se podrbal na zátylku.

,,Telefonní číslo," přiznal nakonec, ,,že to prý bude mnohem jednodušší forma komunikace, než dopisy. Ty jsou prej už hodně dlouhou dobu pasé."

Neji musel uznale zamručet a spokojeně pokývat hlavou. Jistě, že se mu Kiba svěřil s tím, že Naruto byl s Deidarou včera venku. A nezapomněl s protočením očí zdůraznit, že se nejednalo o rande.

,,Koukám, že je ti nějaká sázka už u prdele, co?" pozdvihnul zábavně obočí.

Naruto se na něj se skousnutým spodním rtem podíval a stydlivě s mírným pokrčením ramen přikývnul. Byla to pravda. Bylo mu to fuk.