Výzva [DeiNaru - Na přání] ✓

Výzva 3

Deidara si musel pobaveně odfrknout nad posledním větou, respektive otázkou, možná i nabídkou. Musel uznat, že to mladý štěně je docela drzý a sebevědomý. To se mu na jednu stranu líbilo.

,,Co to máš?" naklonil se k němu zvědavě rudovlásek.

,,Ale nic," ušklíbnul se blonďák a papírek přeložil, aby do něj jeho kamarád necivěl.

,,Nějaký zaláskovaný dopisy?" pozdvihl obočí.

,,Dá se to tak říct," mávnul nad tím s povzdychem dlouhovlasý a víc se k tomu nechtěl vyjadřovat.

Sice se Sasorim byl dlouholetý kamarád a hodně se mu se svým osobním životem svěřoval, ale přece jenom nebylo nikde dané, že ta malá rudovlasá drbna musí vědět úplně všechno.

Snaže se co nejvíc potichu, vytrhnul papír ze svého poznámkového bloku a z penálu vytáhl tužku. Rozhodl se mu odepsat. Nakonec by to mohla být trochu zábava.

***

,,Naruto?"

Blondýnek se otočil na dívku, která na něj volala na chodbě ve druhém patře fakulty. Na jeho tváři se rozprostřel zářivý úsměv.

,,Sakura-chan! Potřebuješ něco?" zeptal se jí hned velmi ochotně.

Růžovovlasá dívka k němu rychlejším krokem přešla a před sebou mávala složeným linkovaným papírem.

,,Tohle ti mám dát," řekla mu s milým úsměvem.

Naruto zvědavě povytáhl obočí a vzal si od ní složený papír.

,,Co to je?"

,,Dal mi to ten vysokej blonďák s culíkem. Ten, co se nosí jak královna. Prej ti to mám dát," protočila očima a ušklíbla se.

,,Uh," vydechl překvapeně blonďák a jeho srdce se štěstím zprudka rozbušilo, aniž by věděl, co na něj v dopise čeká.

,,Vy spolu něco máte?" zajímala se hned zelenooká dívka a na její tváří se objevil poťouchlý škleb.

Zvědavě na něj zamrkala a bylo z ní více než patrné, jak najednou lační po univerzitních drbech.

,,N-ne," zakoktal se Naruto a nervózně se podrbal na zátylku v krátkých vlasech, ,,ještě ne."

,,Oh," vydechla překvapeně Sakura a s cukajícím obočím do něj několikrát dloubla loktem, ,,povídej! Chci všechno slyšet!"

,,Ještě není o čem povídat, Sakuro-chan," zasmál se krátce a rozpačitě blondýnek.

***

Rozpačitými prsty na přednášce z anatomie rozbalil papír. Musel se skoro až zasněně pousmát, když si všimnul jemného a úhledného písma na rovných linkách, aniž by prozatím vnímal obsah slov. Důležité pro něj bylo, že si plavovlásek dal vůbec tu práci mu odepsat. Rozhodně to nečekal a mile jej to překvapilo.

Krásný dobrý den ti přeji, ty vloupávači do školních skříněk... Docela by mě zajímalo, jak si se tam dostal.

Já se ti zřejmě představovat asi nemusím, že? Mé jméno znáš, to, že jsem o dva roky starší je ti taky určitě známé a to, že studuju porodní asistenci, víš určitě taky. Přece jenom to jsou dost dobře známá fakta.

Fotbal nesnáším. Nikdy nepochopím tu touhu hnát se za kulatým míčem a běhat z jednoho konce příšerně velkýho hřiště na druhý. Basket? Ta samá kravina, akorát střílíš míčem do koše, než aby si ho kopnul do branky. Pro mě naprostá ztráta času.