Výzva [DeiNaru - Na přání] ✓

Výzva 6

Deidara se opíral o kovové zábradlí, kterým bylo fotbalové hřiště ohraničeno a dumal nad tím, proč sem vlastně šel. Netušil, že tu na něj narazí. Nevěděl, že má zrovna dneska trénink. Jediné, s čím se mu ten kluk svěřil bylo to, že hraje fotbal a basketbal, ale už neřekl kdy. Přišlo mu to, jako když je zrovna sem, zrovna na tohle hřiště táhnut jakousi neviditelnou přitažlivou silou. A když se tam nakonec dostal a uviděl to blonďatý torpédo běhající za míčem, chtěl se na patě otočit a zase hezky pěkně odejít, ale prostě nemohl. Najednou to nešlo. A tak si sednul a díval se.

***

Naruto se enormně rychle vysprchoval, usušil a obléknul. Jindy ve sprchách trávil minimálně dvacet minut, užíval si proud teplé vody, který dopadal na jeho tělo a neposlouchal věčné matčino hudrování, kdo bude platit účty za vodu. Tentokrát vystřelil tak rychle, že by za to jeho máma byla opravdu vděčná a ještě by jej pochválila. Stihnul jenom mávnout na pozdrav Kibovi, který se na něj jenom zašklebil a pospíchal ven.

Našel blondýnka opřeného o zábradlí, jak trochu zadumaně hledí na posekané hřiště.

,,Jsem tu," vydechl s úsměvem od ucha k uchu.

Deidara se na něj znuděně otočil.

,,Vidím, ty se jen tak nedáš přehlídnout," konstatoval a založil si ruce do kapes jarního kabátu.

,,Tak, co teď?" zajímal se o několik centimetrů menší z dvojice.

,,Nevím, tys chtěl, abych tu na tebe počkal, takže očekávám, že máš nějaký plán," zamručel druhý a s pozdvihnutým obočím si ho prohlížel.

Vypadal jako štěně, které se neskutečně těší na procházku s páníčkem, chyběl mu jen ten vrtící huňatý ocásek.

,,Upozorňuju tě ale předem, že to není žádný rande," ucedil.

,,Jistě, jistě, chápu," kýval Naruto zběsile hlavou, ,,rande s tebou si musí každý zasloužit."

,,No jistě, nejsem děvka, co jde s každým," odfrknul si dlouhovlásek a pohodil hlavou.

Pak se ale zarazil a zadíval se na Naruta, který se na něj pobaveně díval s povytaženým obočím. Rty se mu vlnily od toho, jak mermomocí potlačoval smích.

,,Víš, jak jsem to myslel," zavrčel na něj modroočko zamračeně.

,,Vím, jak to vyznělo," přitakal Naruto s tichým smíchem, ,,jenže já nejsem jen tak někdo. Jsem Uzumaki Naruto."

Deidara se na něj chvíli nevěřícně díval, že jenom s lehce ironickým smíchem zavrtěl hlavou.

,,Nemáš ego trochu nahoře?"

,,Na to tvoje nemám," mykl Naruto rameny.

Dlouhovlásek mírně zrudnul od vzteku.

,,Prosím?"

,,Slyšel jsi. Na tvoje ego nemám. Vlastně snad nikdo koho znám, na něj nemá," odvětil hraje zamyšleného, pak se ale poměrně roztomile usmál, ,,zajdeme do cukrárny?"

***

V cukrárně si oba dva koupili zmrzlinu do kornoutku a vyšli do slunečného odpoledne.

Naruto si koupil kopeček citronové a kopeček mangového sorbetu. Měl rád tyhle svěží ovocné příchutě. A i když ten citron byl sem tak opravdu trošku kyselejší, tak v kombinaci s mangovým sorbetem to chutnalo naprosto božsky.

Deidara to vyřešil nejjednodušeji, dva kopečky čokoládové a na shledanou.

,,Nechceš ochutnat?" nabízel hnedka Naruto, jen co se vydali do blízkého parčíku.

,,Ne, díky, tahle kombinace mi přijde dost divná," zavrtěl hlavou Deidara.

,,Připomíná mi nás dva," uchechtl se Naruto.

,,Právě proto mi přijde divná."

,,Já jsem takový sladký dobrosrdečný mango a ty seš ten kyselej citrón," pokračoval krátkovlásek dál, ignoruje jeho poznámku, ,,ale když to dáš dohromady, je to skvělá ňamka."

Vyšší z nich opět protočil očima. Takovýhle přirovnání se mu teda rozhodně nelíbilo, ale dál to raději nechal bez poznámky.

***

Usadili se na sluníčkem mírně rozpálené lavičce a oba spokojeně mlsali zakoupenou zmrzlinu.

,,Proč se mě snažíš pozvat na rande až teď?" zeptal se ho najednou dlouhovlásek se zadumáním.

Tahle otázka ho zajímala vlastně od doby, co mu Naruto v jednom ze svých psaníček přiznal, že je do něj zakoukanej už dva dlouhé roky.

,,Psal si mi, že se ti líbím už dva roky, tak mě zajímá, proč ses k tomu, zvát mě tvrdohlavě na rande, odhodlal až teď?"

Uzumaki po té otázce mírně strnul a jazykem se doslova zaseknul na mangovém sorbetu.

,,Chceš pravdivou nebo přikrášlenou odpověď?" odpověděl mu nakonec otázkou.

,,Jistě, že pravdivou," odfrknul si Deidara.

Naruto se nepatrně zachvěl a na chvíli sklopil zrak na štěrkovou cestu pod jejich nohama. Nechtěl mu rozhodně lhát, když už se na to zeptal, ale taky nechtěl ztratit to, co mezi sebou stihli za ten týden a něco vybudovat. I když to bylo jenom trapné dopisování a nyní klábosení venku v parku, pořád to pro něj hrozně moc znamenalo.

,,N-no," zakoktal se Uzumaki.

Srdce se mu v hrudi zase zběsile rozběhlo. Buď se mezi nimi jeho upřímností něco změní, nebo to bude pokračovat ve stejné rovině, anebo, a toho se bál nejvíc, se všechno pokazí.

,,Byla to vlastně sázka."

Deidara povytáhnul překvapeně obočí.

,,Sázka?" zopakoval.

,,Nebo spíš výzva... Nenazýval bych to asi úplně sázkou, já nevím," vydechnul pomalu napjatý blondýnek, ,,tuhle v tom klubu... Jak jsem za tebou přišel... Kiba mě vyzval."

,,Vyzval?"

,,Jo... Uhm... Seděli jsme, pili jsme a bavili jsme se o tobě. Zase jsem mu hučel díru do hlavy, jak moc se mi líbíš a jak bych tě chtěl někam pozvat a tak. On mi zase srážel ego tím, že na někoho jako jsi ty nemám. Jako... Byl jsem za jeho upřímnost sice rád, ale nasralo mě, že mi prostě nevěří, že bych to dokázal. A tak mě vyzval... Řekl mi, že nemám koule na to vstát od stolu a jít tě pozvat na rande. A i kdybys mě odmítnul, tak, že nebudu schopnej tě do měsíce na to rande uhnat."

Stále měl svůj nebesky modrý pohled zabodnutý v cestě. Nechtěl se na něj teď dívat. Bál se toho, co by v jeho výrazu uviděl. Na tohle byl trochu srab.

Deidara se na jeho profil díval chvíli překvapeně, než se nakonec mírně pousmál. Musel uznat, že u něj tohle štěně docela stouplo. Asi to pro něj nebylo moc lehké přiznání, bylo to na něm dost vidět. A určitě si teď myslel, že je všechno v hajzlu, když o té sázce lomeno výzvě ví, určitě jí bude chtít sabotovat... Což měl momentálně Deidara v plánu. Chtěl vědět, jak moc vydrží a jestli jeho zájem o něj neopadne ve chvíli, kdy ten pošahaný měsíc uběhne.

,,Jsem rád, že jsi mi to řekl," přiznal nakonec docela milým hlasem.

Naruto k němu zvedl překvapeně hlavu.

,,Takže... Se nezlobíš?"

,,Ani ne," pokrčil rameny, ,,upřímnost se cení. Líbí se mi, že jsi mi nelhal a nevymýšlel sis výmluvy.

Naruto se úlevně usmál. Takže strach z toho, že by se to mezi nimi totálně podělalo, už mít nemusel. A vlastně... Vlastně mu v tuhle chvíli naprosto přestalo záležet na tom, zda tu sázku vyhraje nebo ne.