Assassin 2: Jakobínský Teror

Cinq

Kaštanové vlasy jí padali do obličeje, takže nebyli vidět její modře pomněnkové oči. Věděla, že bude muset změnit svoji vizáž, už z důvodu, že po ní Maxmilián půjde. A nejen on, ale i celá Paříž. Byla na prvním místě v hledáčku. Údajně je jeden z nejnebezpečnějších narušitelů republiky, tedy takhle to stálo v novinách, které ležely na tisovém stole za ní. Teď stála před zrcadlem, přemýšlejíc, jak si ostříhá vlasy, případně obarvit. Byla rozhodnuta. Otočila se ke stolu a popadla nůžky, které ležely hned vedle dnešních novin, které se jmenovaly: „Gazette nationale de France". Potom přistoupila znovu ke zrcadlu a začala si po částečkách krátit vlasy. Už je neměla až po boky, nýbrž jen po ramena. Cítila v sobě smutek, přesto neměla na vybranou. Také se musela vzdát i svého obleku, bylo by to strašně nápadné. Tím pádem se tu objevil jeden velice zásadní problém. Neměla kam dát zbraně. Na to ale rychle našla odpověď, bude si to muset schovat pod oblečení. Nebylo to sice příjemné, ale musela to vydržet, tedy pokud bude chtít zastavit Robespierra.

Nevěděla kde začít. Věděla, že ho bude muset zabít, jenže věděla, že to nebude lehké, obzvlášť, když má u sebe strážníky. Bude potřebovat pomoc, věděla dokonce kam jít.

Když opustila katedrálu, rozhlédla se kolem sebe, jestli ji někdo nepodezřívá, jelikož všude byly vyvěšeny plakáty s odměnou jejího dopadnutí, ta činila sto tisíc franků, což nebyla malá částka. Vypadalo to ale, že její přestrojení zafungovalo, jelikož si jí nikdo nevšímal, vyrazila na cestu.

„Říkám ne!" praštil do stolu Julio, potom se opřel o židli. Annie povzdechla „Můžete mi aspoň říct proč?" následně zkřížila ruce na hrudi.
„Zabijou nás, tebe ten arogantní šašek a mě Templáři za to, že spolupracuju s Assassinama," potom se natáhl po skleničce s whiskey, která byla položená na stole. Usrkl z ní poměrně velký doušek.
„Copak to neuděláte aspoň pro Clauda?" zeptala se zklamaně.
„To je tady pak další problém. Opět to je proti templářských pravidel. Nesmíme pomáhat nepřátelům, a Claude byl Assassin, nepřítel číslo jedna" odpověděl, taky z toho nebyl šťasten, ale nemohl nic dělat. Pravidla jsou pravidla. Annie čekala že zlostí vybouchne, což se taky stalo. Praštila do stolu, tak silně, že se sklenička převalila na bok. Alkohol se rozlil po celém stole, nádoba pak spadla na zem, vzápětí se rozbila na několik menších i větších střepů. „Sakra, zachovejte se konečně jako chlap!" Najednou se za ní prudce otevřeli dveře. „Pane, děje se něco?" do místnosti vrazil Templář.
„Pierre, v pořádku. Slečna je na odchodu," uklidnil ho Julio a Annie naznačil ať už jde pryč.
Ta na něj hodila znechucený výraz a odešla. Za chvíli už stála před knihkupectví.

Z cesty ji ale vytrhl pískot a bučení obyvatel. Na náměstí se zase něco konalo, vzhledem k situaci se tam odehrávalo něco nepěkného. Proto se otočila a šla na Náměstí Revoluce.

Byl tam strašně velký dav pobouřených lidí. Opět tam stála ta a samá dřevěná platforma, jako když tu byl Ludvíkův proslov nebo poprava jejího kamaráda. Na ni ale nebylo vidět, jelikož obyvatelé měl výhružně vztyčené pěsti. Našli se i jedinci, kteří po pódiu házeli zkažená rajčata, brambory a další všemožnou zeleninu. V tu dobu jí došlo, že se schyluje k popravě. Potom zazněla trumpeta, jejíž zvuk se zdvojnásobil po tom, co se tón odrazil od okolních domů a obchodů. Najednou nastalo ticho.
„Dámy a pánové dnes jsme se tu sešli, abychom popravily tuto odpůrkyni revoluce, a to Marii Antoanetu, taktéž obžalovanou z velezrady, když se pokusila z bývalým králem Ludvíkem XVI utéct přes hranice. Její tělo bude následně rozčtvrceno a na kůlu postaveno před Louvrem, jako upozornění a zároveň ponaučení pro ty, co se pokusí o nějakou akci proti francouzské vládě. Přineste obžalovanou," vyzval strážníky, jež právě před chvilkou přijeli v obrněném kočáře. Z ní vystoupili tři strážníci a mladá a ušpiněná dáma. Mezi lidmi se rozeznělo šeptání.
Annie nic neviděla, potom ale uslyšela jen pád oceli. Věděla moc dobře, co se stalo.