S H E |FF One Direction cz

04.| I should but I can't

S touto kapitolu jsem bojovala několik dnů, není nic moc, popravdě je dost mizerná a ani trochu neměla vypadat takhle, ale nemohla jsem se přez ní zkrátka dostat, snad nezklame a neodradí od pokračování, Enjoy it! :)

H A R R Y' S_P O V

Vytáhnu z chlaďáku mražený hrášek a přiložím si ho k oteklé tváři, přičemž mi z úst unikne bolestné syknutí.

Dva roky, přesně tak dlouho hraju golf a ani jedinkrát se mi nic nestalo. Časy se bohužel mění a to k horšímu.

Jestli to takhle půjde dál, začnu raději štrikovat, nehodlám si nechat zničit obličej, na to si ho až příliš cením a nový svetr by se mi navíc hodil.

Cestu k pokladně si zkrátím přes sekci sladkostí s tím, že si zpravím náladu čokoládou obsahující vysoké procento kakaa, ale veškeré představy mé maličkosti, cpoucí se oním nervy obalujícím zázrakem a sledující The nootebook, mě opustí ve chvíli, kdy spatřím drobounkou dívku marně se snažící dosáhnout na balení marshmallow, které se nachází v nejvyšší polici regálu.

Vlasy se ji v mírných loknách vlní pod lopatky a nebýt jejich specifické barvy, pravděpodobně bych ji nevěnoval žádnou pozornost.

Temný odstín nazrzlé s karamelovým ombre jsem na dívkách moc často nevídal, proto se mi zaryl do paměti jakožto jediné poznávací znamení dívky, která měla na svědomí tmavnoucí monokl, táhnoucí se mi přes polovinu tváře.

Není pochyb o tom, že jsem našel svého "útočníka".

Můj pohled zabloudí k její náruči, která doslova přetéká sladkostmi, ale nezdá se, že by ji to stačilo. Propaluje balení marshmallow zoufalým pohledem a být o deset centimetrů vyšší, možná by na ně i dosáhla, ale se svými mnou odhadovanými sto šedesáti centimetry neměla sebemenší šanci.

"To je spousta sladkostí." Poznamenám s letmým úsměvem na tváři. Chci se na ni mračit, chci ji začít nadávat a obviňovat z toho, že je nemehlo, ale nejde to.

Polekaně sebou cukne a otočí se mým směrem, hledící mi do tváře.

Netuším, jestli mě poznala, přeci jen měla v té chvíli jiné starosti, například vzít si svůj míček a co nejrychleji zdrhnout.

"Promiň, já nechtěla." Hlesne a odvrátí ode mě zrak.

Potichu se zasměju a zavrtím hlavou, kvůli čemuž se mi do tváře nahrnou zpropadené, neposedné kudrliny. Ledabyle je nasoukám zpět pod šátek a veškerou svou pozornost přesunu zpět k cizince s nepopiratelnou láskou ke sladkostem.

"V pohodě, jen jsme chvíli viděl dvojitě." Pokrčím rameny, aniž bych z ní spustil pohled. Neodpoví, její pozornost opět směřuje k balení marsmallow, které asi opravdu moc chce.

Několika korky překonám vzdálenost, která nás od sebe dělí a natáhnu se pro její poklad. Lehce uchopím sáček a vložím ji ho do náruče, jejíž obsah mě donutí se pobaveně uchechtnou. "Pyžamová party?" Hádám.

"Jo, pro mě a mé druhé já. Dnešní večer si užijeme." Přikývne a já se na nepatrný okamžik ztratím v jejích temných očích, připomínajících bouřková mračna. Světlounce šedá, obepínající zorničku jejích očí, pozvolna přechází do temně modré až skončí u barvy dešťových oblak.

"Jsem Harry." Napřáhnu k ní ruku, vzpamatovávající se z krátkého transu, kvůli kterému mezi námi zavládlo trpné ticho.

"Um-" Našpulí pusu a mírně se zamračí. "To má být vtip?" Povytáhne obočí.