Dcera Tonyho Starka o které nikdo neví. Ve svých 18 letech se přestěhuje do Berlína za práci, ale tam se to trošku víc zvrtne.
Hydra jí začne využívat v boji.
seděla jsem tam asi ještě 2 hodiny, bylo to úžasné. když jsem začala odcházet, uslyšela jsem jakokdyby byl někdo v lesíku vedle louky.
slyšela jsem jak se pohnula větev na stromě a taky jak někdo šlápl na větev.
dívala jsem se jestli někoho neuvidím. Nikdo nikde nebyl.
Po chvíli dívání se do lesa z něj přišlo 5 vlků, lekla jsem se a začala couvat, v hlavě jsem promýšlela co udělám. Jestli mám utéct a nebo, no vlastně mě napadl jen ten útěk.
Stále se přibližovali a já nevěděla co dělat.
Když jsem pořád couvala zakopla jsem o pařez a spadla na zem. Vlci se mezitím přiblížili, a to dost.
Neměla jsem šanci. Pomyslela jsem si, kdyby mě poslechli, tak by si třeba sedlijsem odesla nebo já nevím.
Vlci se z ten moment opravdu posadili.
Bylo to sakra divné. ,, Lehni. " zase jsem si řekla v hlavě.
A ano, vlci si opravdu lehli.
,, Páni, takže asi nová schopnost." řekla jsem a vlci odběhli zpátky do lesa.
,, Už bych se měla asi vrátit, budou se o mě určitě bát. "
jelikož jsem odešla kolem 7:14 a je 12:00 tak se 100% báli, hlavně táta.
přišla jsem tam a šla do kuchyně kde jsem našla lísteček kde se psalo : ,, Sam, museli jsme odejít na misi. Oběd máš v lednici. ❤️❤️ -táta.
Ok no, otevřela jsem lednici a vzala si oběd a odešla do pokoje.
Přišla jsem k sobě a pustila si Netflix, mám rozkoukaný můj nejoblíbenější seriál (něco si vymyslete).
O hodinu později :
Snědla jsem oběd, a nádobí šla dát do myčky. Když jsem přišla do kuchyně byly tam rozbité talíře což bylo divný, když jsem do skříňky s talířemy vůbec nešahala.
Po chvíli jsem ucítila silné píchnutí v krku.
Omdlela jsem.
Probudila jsem se a nic si nepamatovala. Postavila jsem se a šla k okýnku. Nevěděla jsem kde jsem.
Šla jsem pomalu ke dveřím a zázrakem bylo odemčeno. Otevřela jsem je a odešla z místnosti.
Uviděla jsem hlídače.
,, Pane bože, ne, ne, ne, ne. Proč se nemůžu proměnit aby mě nepoznali. " pomyslela jsem si.
Bylo to divné, cítila jsem se vyšší. Nedaleko bylo okno, tak jsem šla k němu a viděla, že to nejsem já.
,, Asi další schopnost" řekla jsem. Samozřejmě jsem byla ráda, aspoň mě nemůžou poznat.
Prošla jsem kolem nich jakoby se nic nedělo.
Uběhlo asi 30 minut a já stále bloudím v neznáme budově.
Po dalších 30 minutách jsem konečně vyšla ven a porozhlédnula jsem se po okolí.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
