Doopravdy to jsou těžká slova,
už si připadám jak večerní sova,
já už přeci nejsem dítě,
do světa vypouštím své sítě.
Škoda jen že nemáš domček blíž,
mohli jsme si tu koupit skrýš,
jen bych ti nedal nic sladkého,
spíš něco na krk lesklého.
Už to zase na mně leze,
nedám pokoj neznám meze,
doufám že je ze mě chlap,
co nemá večer vždycky hlad.
Neříkám že bych chtěl moc,
když je dneska krásná noc,
kašlu na to beru auto,
připrav postel hodím salto.
Tak a teď jsme v prdeli,
trojčata už se klubají,
teď to bude zodpovědné,
hlavně nervy míti pevné.
Slunečnici každé ránko,
na stolku budeš mít jak pánko,
mohl bych tuto báseň skládat dál,
akorát bych se dalších slov jen bál.
NÉÉÉ... jen si dělám srandu,
já přinesu ti velkou pandu,
nejsem sice žádný boháč,
na svatbě si dáme koláč,
Teď už to jde se mnou bledě,
fakt už vidím jenom hnědě,
já už nevím co měl bych psát,
na další básničku radši se hnát.
ČTEŠ
Básničky
PoetryVytvářím své vlastní básně, snad se máte všichni krásně, udělat vám jen radost chci, vážně ti neříkám žádné lži, tak se teď pusť do čtení, nic sprostého tam není. Básničky z Maiklovi hlavičky.
