#17 Prstýnek

157 18 1
                                    

Ve tvých slovech se já ztrácím,
k tvému domu lehce kráčím,
snad otevřené budou dveře,
proč mě máš furt za soupeře.

Vždyť víš že tě mám velmi rád,
nechci mít tak rychlý spád,
v poslední době se něco děje,
až upadá v srdci má naděje.

Nevím jak si na tom stojím,
tu ránu asi už nezahojím,
stále na tebe myslet musím,
jestli chceš tak odejít zkusím.

Kdo ví jestli by to pomohlo,
podle tebe byl jsem nemehlo,
proto dále nechci čekat,
na zem s dárkem musím klekat.

BásničkyKde žijí příběhy. Začni objevovat