Uvnitř mě to jenom bolí,
ona ovšem o tom neví,
říct jí pravdu nemohu,
protože strašnou mám povahu.
Byla na mě vždycky milá,
neříkám že je moc chtivá,
dobré srdce poznám hned,
dokonce má i pěkný vzhled.
Nemám teď dobrou náladu,
ani nemohu se dát do klidu,
myslet na ni musím stále,
hlavu mám jak ve spirále.
Vážně si srandu nedělám,
jen slzy na tvář si přidělám,
nevím proč se vám svěřuji,
vypadá to, že si stěžuji.
Tohle je možná poslední báseň,
protože mi už dochází vášeň,
své štěstí jsem bohužel ztratil,
a bolesti jsem zato platil.
Ještě vám chci něco říct,
asi mě budete chtít sníst,
tak se lidé mějte krásně,
skládejte své vlastní básně.
ČTEŠ
Básničky
PoetryVytvářím své vlastní básně, snad se máte všichni krásně, udělat vám jen radost chci, vážně ti neříkám žádné lži, tak se teď pusť do čtení, nic sprostého tam není. Básničky z Maiklovi hlavičky.
