Básničky

#31 Na památku...

Omlouvám se, že přichází zase smutná báseň... 

Co se stalo vrátit nejde,
nikdy mě to už nepřejde,
ztratil jsem jednu osobu,
nezapomenu její podobu.

Přátelský to človíček byl,
smutek mi po ní v srdci zbyl,
mi znali jsme se od dětství,
společné měli jsme proroctví.

Pomáhat lidem to jí šlo,
v sobě neměla žádné zlo,
moc mi chybí, proto pláču,
neměj jí za hnusnou káču.

Byla pro mě sluncem ve tmě,
pomohla když jsem byl na dně,
dobrou duši i srdce měla,
pro mě byla za anděla.

Strašně moc vzpomínek mám,
teď už na vše jsem jen sám,
neřeknu vám co se stalo,
mě to ale hodně vzalo.

Probrečel jsem celé dny,
měl jsem z toho strašné sny,
neměl bych to možná psát,
když se při tom nedá smát.

Život je těžký to už vím,
na světě byla pro mě vším,
pravou lásku si hlídejte,
a své city jí přiznejte.