Za úkol mám složit báseň,
až mě z toho bolí dáseň,
tak se dejme do psaní,
beru to jako mé hraní.
Motocykl je prý hračka,
povídala spolužačka,
je to vážně hustý stroj,
mít ho doma je to boj.
Jezdili by s ním všichni,
ty v druhé lavici už ztichni,
ten pocit když máš klíče,
stává se z tebe rychlé lvíče.
Ale je tu jedna vážná věc,
není to ovšem žádný kec,
nesmíš to moc přehánět,
pak smrt tě bude nahánět.
Tak milé děti snad už vidíte,
bez řidičáku si hrát nesmíte,
s vámi se teď jenom loučím,
protože básni právě končím.
ČTEŠ
Básničky
PoetryVytvářím své vlastní básně, snad se máte všichni krásně, udělat vám jen radost chci, vážně ti neříkám žádné lži, tak se teď pusť do čtení, nic sprostého tam není. Básničky z Maiklovi hlavičky.
