Básničky

#25 Ztracené city

Předem se vám omlouvám,
svému srdci domlouvám,
bohužel smutek vyhrává,
a moje duše prohrává.

Chybí mi tu jedna osoba,
je to jak lidská choroba,
toužíte po ní strašně moc,
vedle ní chcete strávit noc.

Je to vážně dlouhá doba,
kdy jsme měli radost oba,
skládat básně mě bavilo,
ale teď mě to jen ranilo.

Svoje city já teď ztratil,
moje plány s tebou zhatil,
nevím jak je vrátit zpět,
když už nemám rád náš svět.

Slyšet tě mluvit byla slast,
na moje srdce to je mast,
tvůj krásný hlas který vál,
říkal jsem mu pojď jen dál.

Teď je to všechno pryč,
u počítače sedím jak tyč,
k tomu skládám tuhle báseň,
ze slz mám pod sebou lázeň.

Když někoho máme rádi,
nejdříve jsme kamarádi,
pak už děláš samé chyby,
vzpomínky v tobě jen zbyly.