Básničky

#39 Minulost nevrátíš...

Už nemohu spatřit tvoji tvář,
i když se mi ve snu zdáš,
říkal jsem ti, že nejsem lhář,
proto mě tak dobře znáš.

Já trávil s tebou všechen čas,
chtěl bych ty časy zažít zas,
vím, že minulost vrátit nejde,
proto na své blízké dbejte.

Je lehké říci mám tě rád,
když na světě je mnoho ztrát,
nechtěj aby to mělo spád,
než smrt ti začne něco brát.

Neskrývám své city a tak pláču,
a po své cestě smutně kráču,
cítím v sobě teď velké zklamání,
do virtuálního světa, duše to zahání.

Vzpomínky na tebe, tu budu mít,
ani už nevím, zda-li chci žít,
vím že přátelé tu pro mě jsou,
někteří vlastní cestou jdou.

Dnes mám vážně špatný den,
kéž by to byl jenom sen,
bohužel je to pravdivé,
pro mě to je děsivé.

Vím jaké chyby jsem udělal,
celým srdcem jsem tě miloval,
to co se stalo nejde vrátit,
jen si ten čas mohu zkrátit...