Dishonored - Poznamenaný

Prolog

Karmínové závěsy na oknech byly poněkud dlouhé, byly vázány zlatavě žlutými provazy, které visely až na zem, pokud se nevyužila jejich celá délka. Lampy stály u každého okna, v domě bylo neuvěřitelně moc světla a v noci to vypadalo jako přes den. Opodál byla krásně oranžová pohovka, vedle níž stál stolek, na němž byly sklenice, víno a nějaké to jídlo, které jsem zpočátku chtěl ochutnat, ale Znamení mě pálilo, abych se soustředil na svoji práci. Cizinec na mě párkrát dohlížel, ale to jen ze začátku, protože si nebyl jistý, zda budu plnit jeho úkoly nebo ne. Teď ale vím, že mým cílem je svrhnout Stranu a zabít Dozorce, kteří terorizovali město Roughtreat, které bylo městem, v němž jsem jaksi nejvíc sídlil a kde jsem také měl silný zdroj posilovacích lektvarů.

Porozhlédl jsem se kolem, bolelo mě koleno, se kterým jsem měl v dětství problémy, jež se objevily znovu. Při Výcviku mě nebolelo, ale teď, když jsem se už dvacet minut klečel na zemi ve stínu a čekal na Dozorce, abych jej mohl odstranit ze hry. Snažil jsem se přemístit někam jinam pomocí Poznamenání, ale nešlo to, neměl jsem v sobě speciální lék, který bohužel vypršel, jelikož doba, kdy jsem si jej vzal naposledy, je nějak dvě hodiny zpátky.

Vždy jsem po cestě našel nějaké léky, obvzlášť v panstvích Strany, která sama používala schopnosti Poznamenání, které si vzala neprávem. Ovšem Poznamenání měli jen ti vyvolení a speciálně vytrénovaní lidé, kteří, aby zachovali anonymitu, nosili masky podobné plynovým. Ti nejlepší, ti s Poznamenáním, občas zkontrolovali, co se na panstvích Strany děje, a hostitelé vždy měli přichystány posilovací lektvary, které podporovaly Poznamenání. Poté, co jsem se seznámil s Kelendrií, vyvolenou pro práci Poznamenaných Cizincem, jsem získal informace právě od této ženy, že posilovací lektvary skrývají v trezorech a kódy jsou vždy čísla, kterými jsou panství označena, neboli čísla popisná.

K trezorům jsem se dostal vždy těžce, musel jsem se přesunout do sklepení, kde byly trezory nenápadně schovány a ještě si pamatovat čísla na panstvích, kde jsem vyvražďoval Dozorce, kteří byli loutkami Strany. V trezorech jsem našel nejen lektvary, které mi pomáhaly posílit Znamení neboli Poznamenání (častěji užíváme Znamení, slovo Poznamenaní  používáme jen pro nás). Znamení mi umožňovalo zastavit čas, přemístit se nebo vyvolat nepříjemné iluze a představy v hlavách mých protivníků. Cizinec mi oznámil, že další schopnosti se budu učit později, abych se nejdříve seznámil s mocí Znamení a se vším, co se toho týče. Jeho ideje mě nelákaly, dokonce jsem si myslel, že je to sen nebo je to jen šílenec, ale později jsem zjistil, jakou mocí jsem byl obdařen.

Moc jsem ovládal nekontrolovaně, výcvik měl přijít až za pár měsíců, kdy se konalo shromáždění, a právě teď jsem byl v situaci, kdy jsem musel zničit plány a indicie týkající se shromáždění nás Poznamenaných, jenž se konalo jen jednou za pět let. Mým úkolem bylo také zabít, neboli zlikvidovat, vůdce bandy, která na nás měla zaútočit. Nemají takovou moc, jako máme my, myslím tím ty, kteří si moc Znamení ukradli. Nemají velkou moc, takovou, jako známe pouze a jen my, my, kteří jsme se setkali s Cizincem a byli jsme seznámeni s tím, co je naším osudem a úkolem.

Vše jsem měl naplánované, bohužel mi nepřiřadili nějakého parťáka, do speciální místnosti, přísně střežené, jsem se musel dostat sám, obejít roboty, které si Strana nechala sestrojit, a nespustit poplach, i když to není zas tak moc potřebné, jelikož se vždy dozví, že někdo z nás navštívil panství Strany.

Snažil jsem se přemístit se o patro víš, zlikvidoval jsem dva Dozorce a sirénu, kterou vždy spouštěli poplach. Jakmile jsem se dostal o patro výš, zjistil jsem, že speciální a přísně střežená místnost je právě na tomhle patře. Co nejtiššeji jsem se přesunul na druhý konec patra a našel typicky zlatě zdobené dveře o výšce dvou a půl metrů. Vypil jsem posilovací lektvar a snažil se, jako obvykle, přemístit se do místnosti, ale marně. Musel jsem použít moc Znamení, tj. roztříštění dveří, přestože jsou chráněné proti moci Znamení.

Zničení dveří udělalo velký hluk, zdola jsem slyšel zneklidněné hlasy a klapání těžkých bot Dozorců. Proto jsem rychle vstoupil do místnosti a hledal stůl, na němž by plány mohly být. Na konci obrovské a bohaté místnosti byla menší knihovna, vtip byl v tom, že to nebyla knihovna, nýbrž vstup do tajných místností. Tohle jsem zjistil také od Kelendrie, setkal jsem se s tím pouze dvakrát, podruhé zhruba před dvěma měsíci. Rychle jsem k ní doběhl, ale to už byli Dozorci na patře. Vrátil jsem se zpět ke dveřím a schoval se za roh. Jakmile byli u mě, mávnul jsem rukou, jako bych kreslil vodorovnou čáru, a oba dva zabil. Ucítil jsem, jak síla moci Znamení klesla, zásoba lektvaru mi stačila tak na jedno přemístění  a jedno bezdotykové zabití. Byl jsem na tom dobře, ale i tak to bylo hrozné, protože pokud sem přijdou Vyšší, ti, co mají poloviční moc nás Poznamenaných a kteří pracují pro Stranu, nebudu mít šanci.

Proto jsem se dostal co nejrychleji do tajné místnosti pomocí malého tlačítka za knihou s názvem Poznamenaní a jejich tajemná moc. Potřetí v životě jsem viděl slabě ozářenou místnost a stůl, na němž byly informace o shromáždění. Papíry jsem zastrčil do kapsy a utekl jsem do noci.