Jenom hrdost a chlouba 2

1. část

"Proboha, co je to za příšernou ruinu?" prohlásil Draco Malfoy šokovaně, když stanul před polorozpadlým domkem na konci bezejmenné ulice číslo 934. Nevěřil svým očím. Tady, že se mají všichni schovat? A přespat? Nechce ani vidět, kolik tam je špíny!

"Je to jenom dočasné, než vymyslíme co dál." vysvětlil Harry.

"Není to tak zlé." ozval se Will. Draco se na něj nechápavě podíval. To nemyslí vážně!

"Ty jsi na tohle zvyklý, já ne." řekl s přimhouřenýma očima.

"Draco, jsme ve válce. Přeci jsi nečekal, potom, co podpálíš Malfoy Manor, nějaký luxus?! Není v nejlepší stavu, ale jinak to je roztomilý domeček." odvětila Hermiona při zpětném pohledu na budovu.

"Grangerová, je to díra!" vyprsknul a nespokojeně rozhodil ruce.

"Aby ses nezbláznil, náfuko." poznamenal Ron. Vlastně poprvé od chvíle, co byli v Manoru, kam se odvážili jít zachránit zadky Malfoyovi a jeho bratrovi.

"Co jsi to řekl?" otočil se na Rona s nakrčeným nosem, značící gesto plné odporu.

"Nechte toho!" vstoupil mezi ně Harry. I když oba měli ještě mnoho na srdci, co by jeden druhému chtěli říct, poslechli.

"Dojdu pro něco k snědku a donesu kávu." ozvala se rychle Hermiona, která se toužila dostat honem pryč. Z toho lidského dusna a napětí. Měla v plánu jít zase do toho báječného obchůdku, kde mají úžasné pečivo. Nejen ona, ale i zbytek musí mít hlad, takže nápad přišel v pravou chvíli.

"O tom už jsme mluvili, je to nebezpečné!" zasáhl Harry.

"Rozhodně míň než to, co jsme už zažili anebo co nás ještě čeká. Odcházím a nerozmluvíš mi to. A ty, Draco, jdeš se mnou!"

"Mezi mudly?"

"Zvykej si!" vylítla. Měla toho dost. Myslela, že ho události aspoň malinko změnili. Nedokázala uvěřit svému omylu. Mrzelo jí to. Popadla ho za rukáv a táhla po chodníčku pryč od přátel.

"Nejsem žádné děcko, nemusíš mě za sebou vláčet!"

"Draco, co se to s tebou děje? Ještě než jsme sem dorazili, choval ses jinak! Nenuť mě litovat, že jsem se tam pro tebe vracela!"

"Nevracela ses jistě pro mě, Grangerová, ale pro mého bratra."

"Ne, šla jsem tam pro tebe, copak to nechápeš? Máme za sebou neskutečné, málem jsme oba zemřeli a ty se chováš zase jako ten nafoukaný spratek!"

"Jsem nafoukaný spratek a nezměníš mě." přiznal. Až když to vyslovil nahlas, došla mu ta hořká pravdivost svých slov.

"Měli bychom si promluvit, jak jsi říkal a nejenom o nás, ale o všem. Ale teď na to opravdu nemám chuť, Malfoyi! Vrať se radši k ostatním." rozkázala a svižným tempem, pohánějícím vztekem, se vydala až ke kavárně.

Byla neskutečně naštvaná. Tohle by od něj nečekala. Co se změnilo za tu krátkou dobu, než se přemístili? Co se stalo? Proč se tak chová, čím je ovlivněný? Tím, že je tu s nimi - s Nebelvírem a svým bratrem nebo že už není na Manoru? Opravdu tomu nerozuměla, vždyť to tam nenáviděl! Sám se postavil svému otci a dokázal ho zabít! I jeho matka je mrtvá a on je volný... Tak proč?!

V kavárně nakoupila díky omamné vůni linoucí se po celém prostoru prodejny horu jídla a pět velkým kelímků s horkou kávou a mlékem. Vycházela s úsměvem na tváři a velkou spokojeností. Venku jí ale ten úsměv přešel. Stál tam totiž Draco.

"Co tady děláš? Měl ses přeci vrátit!"

"Jsou divní." řekl a ukázal do skleněné výlohy, za kterou seděli hosté. Vyhnul se Hermionině otázce, ale tentokrát se nezlobila.

"Ne, nejsou divní. Jsou stejní jako ty. Akorát s rozdílem, že tohle nejsou čarodějky ani čarodějové."

"Jsou to mudlové s nečistou krví."

"Jako já." řekla pevně. Draco se na ní v mžiku podíval. Tahle to přeci nemyslel.

"Nejsem na to zvyklý. Učili mě je nenávidět."

"Tak si koukej zvyknout, protože je hodně možné, že se v mudlovském světě budeme skrývat ještě hodně dlouho. A mimo jiné, mě taky nenávidíš a dokážeš se mnou vycházet, mluvit a dokonce vedle mě stát, takže ti to zase takový problém dělat nebude."

"Grangerová, já..."

"Co?"

"Zmlkni a podej mi to, pomůžu ti." řekl něco jiného, než původně chtěl. Choval se nepatřičně, věděl to, ale přesto nedokáže z minuty na minutu předělat celou svou osobnost a návyky. To nejde.

Budou si i oni muset zvykat, nejenom on!