Jenom hrdost a chlouba 2

8. část

Jestli si mysleli, že tomu útoku byl konec, tak to se šeredně spletli. Jen co vyšli před domek čekalo je pokračování. Jako prvního si Hermiona všimla Scabiora, který stál v povzdálí a široce se usmíval. Hned za druhého povšimnutí stálo kouzlo, které vyslal jeden z dalších lapků.

"Bombarda!" zařval jeden z party. Nestálo jich kolem nic moc, byl to nejspíš zbytek těch, co leželi za jejich zády mrtvý, ale rozhodně dokázali překvapit. Kouzlo zasáhlo dům a kousky zdiva udeřily teď už jen zlaté duo a dvojčata Malfoyova. Nikdo neměl čas protivníky počítat. Neváhali a začali odrážet čáry nazpět.

"Myslela sis, že to je všechno, Krásko? Když už jsem tě našel, tak se tě přeci jenom tak nevzdám. Není nás moc, přiznávám, ale tentokrát budete umírat vy!" zařval na Hermionu, která sice opět upadla do toho stavu, co před chvílí, ale dokázala se zmátožit a házela hůlkou barevné paprsky na všechny strany. "Navíc, to co předvedli ti šašci, co jsou s tebou, bylo moc dojemné, vážně. Málem mě to rozplakalo. Tohle není pohádka a na lásku tu nemáš čas ani prostor!" zasmál se a vyslal přímo na ni další palbu.

Hermionu poslední jeho úder zasáhl a odhodil několik metrů na rozbořené zdivo, jen pod sebe dala rychle ruku, aby snad zmírnila pád. Ošklivě si narazila záda a začala jí pálit dlaň. Dovolila si rychlím mrknutím dlaň prohlédnout. Od ukazováčku až do půlky dlaně, se jí vyrýsoval úhlopříčně ošklivý krvavý šrám.

Will, když viděl krev své kamarádky a její grimasu znetvořenou bolestí poslal další kouzlo na jednoho z lapků. Kouzlo dokázalo vzít život a už ho jednou použil. Poprvé a naposledy na osobu, kterou kdysi miloval z celého svého malfoyovského srdce. Na svou matku.

"Avada kedavra!"

Kletba, která se neodpouštěla, zasáhla cíl. Šlo to pomalu, ale padali k zemi mrtvoly, šlo to pomalu, ale síly rychle ubývaly. "Jsi v pořádku?" dovolil se k ní přiblížit a starat se. Boj už byl vyrovnaný. Dva na dva. Harry s Dracem se o to postarají.

"Asi jo. Nic mi není, jen potlučená."

"Krvácíš." šeptl. Utrhl si spodní lem svého trika a obvázal jí jím ránu. Vděčně se na něj usmála.

"Děkuju, Wille."

"Do hajzlu, Williame, ty ksindle!" rozeřval se Draco. Překvapeně se na něj všichni podívali. Draco špinavý s krvavou oděrkou na čele a rudý vzteky pozoroval ty dva. Konečně ty lapky přemohli. Byli vysílení a pomlácení, ale měli to za sebou a museli dál. Scabior ležel na zemi, dýchal - žil, ale neměl již možnost něco udělat.

"Zůstal bych Krásko, jak se o tebe tenhle spratek Malfoyů zhádá evidentně s jeho bratrem, ale mám na spěch. Je až fascinující, jak si jsou podobní. Nikdo o druhém synovi natož dvojčeti nemluvil, že se Narcisse narodil." prozradil a těžce oddechoval námahou. Snažil se vstát, chtěl se dát na úprk. Draco k němu kvapně došel a nelítostně ho kopnul do žeber, když se Scabior snažil postavit.

"Jen uteč, ty kryso a jestli někomu řekneš, že mám bratra, tak tě vlastníma rukama zardousím! A vyřiď, ať už sloužíš komukoliv, že nás jen tak nedostanou, spíš aby oni byli na pozoru!" domluvil, flusnul na něj a vrátil se na své místo. Scabior neváhal, s rukou položenou na nakopnutá žebra vstal a rozběhl se pryč směrem k nedalekému lesu.

"Draco, co to do tebe vjelo?" zajímala se Hermiona.

"Co do mě vjelo? Varoval jsem ho!"

"Ne, nezajímá mě Scabior, ale tvůj bratr!" ukázala na něj.

"Právě! Proč tě zajímá on? Jeho jsem taky varoval a stejnak to nerespektuje!"

"Draco, zbláznil ses?" ozval se Will. Právě na provizorním obvazu udělal uzlík, aby se jí tak lehce nerozvinul z dlaně a postavil se na nohy. "O co ti, sakra, jde?"