Jenom hrdost a chlouba 2

12. část

"Snad nejste překvapeni výběrem, moji milí. Pořádně si prohlédněte tváře, které uvidíte naposledy, včetně mě." řekl po chvíli ticha Voldemort se slizkým úsměvem na tváři.

"Však jsem se sám ještě nerozhodl, kdo půjde z vás na řadu jako první. Zeptám se vás, moji věrní, koho byste si vybrali? Co Bellatrix?"

"Draca a Williama, mé milované synovce, pane."

"Skrku?"

"Je mi to absolutně jedno."

"Igore?"

"S dovolením, toho černovlasého Malfoye, kvůli kterému jsem musel..."

"Vidíš, chlapče, jaký je o tebe zájem? Tvoje teta s tvým bývalým ředitelem." skočil mu do řeči, dosti posměšně. "Kdo je další na řadě, jistě, vy dva pánové."

"Nebudu se mýlit, když řeknu za nás oba, že to je náš přítel Draco!" vyprskl nenávistně Goyle a Crabbe se jen souhlasně ušklíbl.

"Děláte si srandu, vy pitomci? O co vám jde? Zachoval jsem se k vám snad špatně, že se teď stavíte proti mě a chcete mě zabít?!" vyštěkl na ně naštvaný Draco Malfoy.

"Ale, ale, Draco, jak sám můžeš vidět, zřejmě ses ke svým nejlepším přátelům ze Zmijozelu až tak dobře nechoval. Ale nechme toho, pánové, ještě poslední názor nám chybí, takže Severusi?"

Severus Snape se podíval na svého pána, který mu pokývl na prostor k vyjádření názoru. Pak otočil svůj pohled na čtveřici před sebou. Viděl jen ustrašené děti s hrůzou v očích. Viděl jen bývalé studenty, které učil Lektvary. Viděl jen svého oblíbence z koleje, které řediteloval. Viděl jen chlapce, kterého porodila jeho jediná láska, kterého k smrti nenáviděl, protože jeho otcem byl ten Potter! Viděl jen dívku, z mudlovské rodiny, která byla tak chytrá a přitom tak otravná. A taky chlapce s černými vlasy, který patřil do rodiny Malfoyů - nic víc.

Měl si vybrat někoho, koho by chtěl popravit? Jednoho, všechny, nikoho? Malfoyovi děti ho nezajímali. Grangerová, to by byla druhá volba, ale ta hlavní byl ten brýlatý chlapec s jizvou na čele, kterého k smrti nenáviděl. Ta nenávist sahala až hluboko k jeho rodičům, především k jeho otci a matce, k jeho vlastnímu nezdaru, zášti a jeho vlastnímu dětství, kdy jeho utrpení začalo.

"Tak Severusi, na koho padá tvoje volba?" vyzval ho již netrpělivě jeho pán.

"Potter." ozval se lehce ochraptělým hlasem. Dal by cokoliv, kdyby na jeho místě stál James Potter a slavný Harry by ještě neexistoval.

"Výtečná volba, Severusi! Jsem tak rád, že jsme stejného názoru. Vždycky první, slavný hochu." řekl a rozesmál se.

"Nechtěl bys z toho teda vynechat ostatní? Nech je odejít. Stejnak, tohle celé je kvůli mě, už od mého narození toužíš po mé smrti. Tak do toho!" ozval se Harry.

"Harry, co to říkáš?!" vykřikla šokovaně Hermiona.

"Má pravdu." promluvil i Will.

"Cože? Ne!" stála si za svým nejchytřejší čarodějka.

"Chceš si zachránit zadek, bratře?" ušklíbnul se Draco.

"Rád bych si zachránil zadek, ale nejvíc vám." prozradil Will. "Ukončeme to. Nech odejít mého bratra a Hermionu. Beru veškerou zodpovědnost na sebe, takže připiš smrt dvou smrtijedů, dvou kouzelníků, mých rodičů na můj účet.

"Ano, nech je odejít!" přidal se Harry. Lepší, aby přežil někdo než nikdo. Přesto obdivoval statečnost Williama, který se postavil za Draca, který ho tolik nesnášel.

"Zbláznili jste se oba dva?!" nevěřila vlastním uším Grangerová. Byla by sice ráda, kdyby mohla být s Dracem daleko odtud a konečně si pořádně promluvit, rozvinout jejich vztah, ale nemohla dopustit, aby se vydal na pospas těm zrůdám jak Will, tak Harry. Byli v tom společně - od začátku.

Draco Malfoy jen neschopen slova zíral na Willa. Nedokázal to pochopit. Co to řekl? Jeho téměř identické dvojče, které neviděl několik let, ke kterému choval nenávist otcovu a pak i vlastní, ho teď zachraňuje? Vzdává se pro něj vlastního života, který prožil zamčený ve sklepení Malfoy Manoru? Zbláznil se.

"Wille, co to děláš?" zeptal se ho, ale hlas se mu zlomil.

"Chci ti zachránit zadek, co jiného?"

"Myslel jsem, že mě nenávidíš, tak proč?"

"To ty jsi na mě zanevřel. Já tě měl vždycky rád, i přes to, co ti vtloukal do hlavy náš otec. I když jsem chodil do jiné školy, schovával se pod jiným jménem a znetvořeným obličejem, i pak, co jsem v Manoru byl zavřený pod zámkem. Víc jak šest let jsi za mnou ani jednou nepřišel, ale i tak - jsi můj bratr, dvojče a já tě mám rád, proto nechci, abys umřel, chápeš to? Nikdy bych ti neublížil, nikdy bych tě vědomě nezradil, nikdy bych ti nepřebral holku." dořekl a musel se usmát, když si vybavil, že ještě před chvílí tu stáli, Draco na něj křičel a žárlil kvůli Hermioně, díky čemuž dostal nejednu jeho ránu a ta poslední mu rozrazila ret.

"Ach, jak dojemná chvilka. Málem mě to rozplakalo." vkročil jim do rozhovoru pán zla. Nikdo z přítomných se na něho ani nepodíval. Všichni sledovali ty dvojčata - bratry. Hermiona potají slzela, ale nebyla sama. Oběma Malfoyům se zaleskli oči. Draca jako by něco osvětlilo či co, prostě se sebral a ze svého místa došel k Willovi. Natáhl ruku, aby si chlapsky potřásli rukama. Will nezaváhal a podal mu ji.

Náhodný pozorovatel, ani ostatní přítomní nedokázali posoudit, který z bratrů učinil ten krok, ale najednou se dívali, jak jsou vzájemném objetí. Objímali se po dlouhých letech. Naposledy jako děti, co ještě nechodily ani do prvního ročníku.

"Omlouvám se, Wille." uslyšel jmenovaný kousek od svého ucha.

"To je dobrý." odvětil potichu.

Obou dvou bylo jasné, že tenhle fyzický kontakt, tyhle slova můžou být poslední, co udělají a vysloví. Byli s tím faktem tiše smířeni, a tak na chvíli odložili svoji hrdost a veškeré nedorozumění.

"Tak už dost!!" rozkřikl se Voldemort a donutil tak chlapce, aby od sebe ustoupili. Na to Nagini hlasitě zasyčel na protest toho, co viděl, co se nelíbilo jeho pánovi.

"Je pozdě řešit rodinné rozepře, moji drazí, protože za chvíli mít žádné nebudete!" zapištěla Bellatrix a uchechtla se. Ta šílená čarodějka, vyznavačka Voldemorta a černé magie nečekaně vyběhla z řady svých druhů a chňapla po Hermioně, kterou měla nejblíže. Chytla jí bolestivě za vlasy a trhla tak, aby jí měla zády k sobě. Chtěla totiž, aby sledovala, jak se zachovají její přátelé, aby sledovala, jak budou pomalu umírat. V druhé ruce držela hůlku a mávala s ní jak s mávátkem.

Voldemort se jen zasmál a pozoroval to dál. Zatoužil po pohodlném křesle a šálku dobrého kouzelnického čaje, ze kterého by usrkával. Užíval si to - naprosto a dokonale.