I hate my life

Pan Neznámý...

Probudila jsem se v náručí toho nejhezčího chlapa na světě. Dokonce bych řekla, že se ho nebojím. V tu chvíli, jako by slyšel mé myšlenky, udělal ve vzduchu ohnivou kouli. Změnila jsem názor. Bojím se ho.

Tiše jsem hleděla do těch smrtonosných plamenů a bála se. Co když mi něco udělá? A kde to vlastně jsem a proč já? Co je on zač a proč tu je? Kdo byl ten chlap se kterým jsem se...radši nic.

Ticho přerušily něčí kroky. Zastavily se u dveří od cely a někdo začal otevírat dveře. Ayal se rychle skryl do rohu místnosti. V ten moment se dveře otevřely a ve světle stál muž, držící v rukou pouta, která mi ihned nasadil. Vzpoura by byla marná, proto jsem se o ni ani nepokoušela. Jen jsem vystřelila ustrašený pohled k Ayalovi a odešla. Věznitel zamknul a táhl mě dlouho chodbou osvětlenou téměř nesvítícími žárovkami, tudíž jsem si tvář mého věznitele nemohla prohlédnout.

Kráčeli jsme dlouho, zastavili jsme se až u nějakých dveří podobných těm od cely. Tam mě muž strčil a zavřel za mnou dveře. Chvíli jsem tupě zírala na ty dveře, než jsem se odhodlala otočit se. Byla jsem v menší místnosti se záchodem, umyvadlem a sprchou. Na topení vedle sprchy bylo pověšeno oblečení společně s ručníkem. Jeden menší byl i na zemi před sprchou. Pohlédla jsem na své oblečení. Krásné nové šaty byly nyní potrhané, špinavé s silně zapáchající. Sundala jsem si je a pohlédla opět na topení. Proč tu není spodní prádlo?!

Svlékla jsem se a kalhotky hodila do vody s mýdlem. Nechci dostat ještě nějakou infekci jen kvůli pitomečkovi, který mě unesl. Nahá jsem vlezla do sprchového koutu. Pustila jsem na sebe vodu, která byla nejprve ledová, až po minutě se začala oteplovat. Užívala jsem si pocit náhlé čistoty. Když už na mně nebylo ani jediné místečko špinavé, vylezla jsem. Usušila se, oblékla suché oblečení a ještě chvilku čekala, až uschne mokré a umyté prádlo.

Už oblečená jsem čekala, co se bude dít dál. Proč tady jsem. A proč tu je Ayal? A kde vzal ten únosce to luxusní auto? Že by si tímhle vydělával? Prodával by mladá opilá a znásilněná děvčata? A co s nimi pak dělá? Dá je sem, nechá je tu s nějakým týpkem a dává jim otrávené jídlo? Dělá na nich pokusy? A jestli ano, jaktože se o tom nedozvěděly noviny a policie? A nebo je dává zdrogovaný sexuchtivým pedofilům? Určitě nebudu nejmladší, kterou unesli.

Dveře se náhle s velkou ránou otevřely a v nich stál pan X. Tak říkám vězniteli, protože neznám jeho jméno. Takže, pan X vešel dovnitř bez zaklepání. Co by se stalo, kdybych tu teď stála nahá? Nevím a ani nevím, jestli to vědět chci. Čapnul mě za ruku a odtáhl mě na chodbu. Poté dveře od koupelny zamknul. Nechápu sice proč, ale můj problém to není...

X mě čapnul za ruku a vedl tou tmavou, dlouhou a slizkou chodbou. Prošli jsme kolem mojí cely a on se ani neobtěžoval zpomalit. Jestli mě chce zabít, proč to neudělal hned? Co má v plánu? Prošli jsme kolem první lampy, kterou jsem dneska viděla. Konečně jsem si mohla prohlédnout tvář mého věznitele. Měl ostré rysy. Podél lícních kostí se mu táhly tři dlouhé bílé jizvy, které mu dodávaly nebezpečný vzhled. Vypadal jako zabiják. Chladnokrevný vrah. Tento pocit ještě umocňoval jeho nepřítomný a prázdný pohled šedých očí. Nevím, jestli se dá říct, že byly šedé. Měly takovou neurčitou barvu. Mezi miliony očí bych ty jeho poznala, ale kdybych je měla popsat policii, tak jsem zřejmě v koncích. Skoro to vypadá, jako by neměl duhovku... ale to je blbost, že ano?

Jeho nos vypadá už hodněkrát zlomený a ústa? Nevýrazná. Stočená mírně dolů. Tenhle týpek by naprosto skvěle ovládal poker. Že by si vydělával hraním pokeru? Blbost.

Jestli jsem si stihla všimnout ještě něčeho? Ano.. byl plešatý. A přes levou polovinu obličeje se mu táhlo černé tetování. Byly to kolečka a čáry okolo nich. A všechny ty vzory se kroutily okolo čísla čtyři. Proč čtyři? Čtyři oběti? Čtyři násilné vraždy? Protože přesně to by k němu sedělo. Víc už jsem si prohlídnout nestihla, neboť jsme již odešli z dosahu příjemného světla lampy.

Došli jsme ke dveřím, které se po přiložení čipu automaticky otevřely. Ocitla jsem se ve veliké místnosti plné stráží, vojáků, přístrojů a doktorů. Uprostřed toho všeho stáli dva muži. Můj únosce a mladý muž, prohlížející si mou maličkost. Mé tělo se začalo třást. Narozdíl od mé hlavy vědělo, co se bude dít dál...