I hate my life

Nový přítel

...Se to stalo. Dvě těla splynula v jedno...

*

Unavená jsem ulehla ke spánku, jediné co jsem uslyšela, byl jeho tichý melodický smích...

*

Probudila jsem se na zemi, která byla studená, jako led. Jediné, co bylo krom mého dechu slyšet, byly kapky vody dopadající na chladné kamenné dlaždice. Bolela mě hlava, jako kdybych měla kocovinu. Ale to není možný, tolik nepiju!

Takže, co si pamatuju ze včera? Chris mě odvezl do klubu, potom jsme šel každý jiným směrem, potom pár skleniček, sexy muž a...ne! Mám okno! Nevím, co se potom dělo!! Bože, jestli přijdu pozdě domů, tak mě máma seřve, dá zase zaracha na ven a sebere mi mobil i notebook...to ne!

Najednou se ozvaly kroky, těžké a dunivé, rozléhající se po místnosti spolu s tou nejděsivější ozvěnou, jakou jsem kdy slyšela. S těžkým lomozem se otevřely dveře. Náhlé světlo mě úplně oslepilo. Něco zaškrábalo o podlahu, poté místnost opět zahalila temnota. Celu provoněla vůně pečeného masa. Přilezla jsem ke kuřeti a chtěla jsem ho vzít do ruky, jenže mě zastavila cizí ruka. Byla velká, drsná a krásně teplá. I přesto, že to byl jediný zdroj tepla, jsem ruku bleskově stáhla. Byl to stejný šok, jako když mě předloni v zimě hodil Chris do ledovýho bazénu. Ucukla jsem a chtěla jsem začít křičet, jenže to už byla cizí ruka na mé puse.

,,Nekřič prosím, nejsem nepřítel," snažil se mě utěšit ,,chci ti pomoct." Pomalu sundával ruku z mých úst, ačkoliv jsem si tajně přála, aby ji tam nechal. Krucinál...kdo to je?

Náhle místnost ozářilo světlo. Ne oslepující, jak tomu bylo před pár minutami, avšak světlo od plamenů ohně. Ohně v cizincově dlani. Vykulila jsem oči a jen němě zírala na tu krásu. Konečně jsem si mohla mého spolubydlícího prohlédnout. Jeho černé vlasy doplňovaly čokoládové hnědé oči, výrazná plná ústa a hranatá brada s několika malými jizvičkami, které dodávaly nebezpečný vzhled. Hlasitě jsem polkla, protože byl bez trička. Plamínky ohně nádherně vyrýsovaly jeho břišní svalstvo. Jakmile chlap uviděl, jak si ho prohlížím, ušklíbl se. Já se automaticky začala červenat.
,,Jmenuju se Ayal, a ty?"
„Já jsem Angel." odpověděla jsem nervózně. Povídám si tady s cizím (sexy) chlapem a vůbec mi to nevadí? To je vážně divné.
„Jak jsi to udělal?" Zeptala jsem se a kývla hlavou k plamenům v jeho dlani. Vážně by mě to zajímalo, protože mi začíná být zima.
„Je to celkem jednoduchý," řekl a vzal mou ruku, kterou natáhl a držel ji ze spodu. „teď musíš myslet na to, že ten oheň potřebuješ. Vzpomeň si na jeho teplo, tvar, světlo a třeba i vůni. Představ si, jak ten plamen hoří nad tvou rukou..a soustřeď se." Čekala jsem cokoliv, ale tohle doopravdy ne. On se mě to snaží naučit? Je to blázen?
Udělala jsem jak říkal. Snažila jsem si v mysli vybavit vše, co o něm vím, dokonce jsem si ho představovala na mé dlani, jenže se nic nestalo. Už jsem toho chtěla nechat, když v tom jedna jiskřička vylétla z mé ruky a dopadla na zem vedle mě. Na té zemi ale ležela sláma. Rychle jsem vyskočila, abych od ohně utekla co nejdál, jenže Ayal natáhl ruku a oheň uhasil. Vodou. Vodou, která vytryskla z jeho ruky. Pomalu, ale jistě jsem se začala bát. Když dokáže tohle, dokázal by mě i zabít? Asi jo, ale udělá to? Nic mu v tom nebrání.
„Celkem slušný, na začátečníka," ušklíbl se, jako by se nic nestalo? Vždyť se doopravdy nic nestalo, jen jsem podpálila celu, ve který budu nejspíš muset strávit zbytek svýho života, a to ještě ke všemu s magorem, který ovládá nějaký čáry-máry. O můj bože! Já chci domů! Mám hlad! Kéž bych tak tady měla kuchyň. V kuchyni totiž byla nutela, šlehačka a javorový sirup. Potřebuju nutně palačinky! Nebo cokoliv jinýho, hlavně, ať se to dá jíst!!
„Poď sem a sedni si. Zkusíš to znovu." poklepal na místo vedle sebe, kam jsem se vrátit vážně nechtěla. Proto jsem se ani nehnula. Namísto toho jsem se zeptala: „Co jsi vlastně zač?"
„Jsem to samý, co ty. Jen jsem starší a zkušenější." pravil tajemně. Popravdě, zarazilo mě to. Já jsem člověk a on může být maximálně tak o dva roky starší!
„Jo, jasně..." vzdychla jsem. Posadila jsem se, když v tom se mi oči začaly zavírat. Nedokázala jsem to ovládnout. Hlava mi spadla do klína Ayala, on ani nevypadal překvapeně, jen nechal zmizet oheň a začal mi hladit vlasy...