I hate my life

Charlie?

 Už jsme s Ayalem nějakou tu chvíli běželi, ale labyrint podzemních chodeb se zdál být nekonečný. Cestou jsme "knockoutovali" pár stráží, či jak si vlastně říkají. My? Měla jsem na mysli Ayal. Po té, co jsem sejmula Samuela, jsem už na nikoho radši ani nesáhla. To však neznamená, že bych toho litovala!

 Poprvé za těch pár dní jsem začala přemýšlet nad důvodem Ayalovi přítomnosti. Co když jsem také jen planý poplach? Lituje smrti té druhé holky? Musím s tím přestat, nebo se zblázním. 

 Na chvíli jsem přestala dávat pozor na cestu a hned jsem do někoho vrazila. Už jsem se chtěla Ayalovi omluvit, problém ale byl, že to nebyl on. 

"Charlie?"

„Andílku?"

„Co tady děláš?" vyhrkli jsme oba zároveň. Nevěřícně jsem na něj koukala. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že to on mě zaprodal a zradil. Rysy mi ztvrdly a pohled zvážněl. Celé moje tělo se náhle napnulo, srdce začalo bít rychleji. A určitě to nemělo nic společného s jeho rty na těch mých a už vůbec ne Ayalovými dlaněmi na mých bocích. Odstrčil ode mě Charlieho a stoupnul si přede mě. Cítila jsem ten chlad v jeho srdci a dlani. Ne v té, kterou mě stále držel, ale v té, ve které držel kudlu.

„Nech ji na pokoji," zavrčel nebezpečně. Charlie se jen ušklíbnul. Nebyl to však ten milý úšklebek, který vždy věnoval mně, ale ustrašený.

„Nezabíjej ho," zašeptala jsem směrem k Ayalovi. Ten se očividně naštval ještě více.

„A proč? To on tě zradil, vzpomínáš? Nebo ho snad miluješ natolik, že mu hodláš odpustit?" Ups. Co to do něj vjelo?

„Tak za prvé – nezapomněla, za druhé – nemiluju, jak jsi na takovou kravinu přišel?" Už se neovládám. Měla bych se ztišit. Ayal už se nadechoval k dalším hlasitým a jistě nepříliš laskavým slovům, ale zachránil nás Charlie. Přitisknul nám rychle ruce na ústa.

„Přišel jsem tě osvobodit a omluvit se ti," zašeptal „ale už mě koukám nepotřebuješ. Teď se oba zklidněte a pojďme pokračovat," Chvíli jsme tam ještě stáli a jen němě na sebe zírali. Poté jsme se však rozeběhli plnou parou k východu. 

Cestou jsme potkali jen pár lidí, o které se ti dva ihned postarali. Připadala jsem si jako nějaká princezna. Princezna, která utíká z vězení a které rostou křídla. Stěží jsem nekřičela bolestí, nohama jsem sotva pletla, ale musela jsem.

Konečně jsme doběhli k východu. Charlie nám podržel dveře a nechal nás jít. Chtěla jsem na něj počkat, on však jen zašeptal: „Sbohem," a dveře zavřel.

„Co to mělo znamenat?" otočila jsem se na Ayala. Ten jen pokrčil rameny a otočil se ke mně zády. To je ještě uražený?

„Třeba k němu promluvilo jeho svědomí," odpověděl konečně a povzdechl si. Otočil se zpátky a už otevíral pusu, že něco řekne, ale rychle ji zase sklapnul. „co záda?"

„Mám pocit, že každou chvíli vybuchnou,"

„Ukaž mi je," vybídl mě. Nechtěla jsem se před ním svlékat, ale zřejmě to jinak nešlo.

---------------------------------------------------------------

Ahoj všichni !! :)) Ježíšek mi přinesl nový notebook s dokonalou klávesnicí, tudíž bych MOŽNÁ mohl vydávat kapitoly častěji ;) (snad)

-Helela ;))