ᴏʟᴅᴇʀ ✓

<<7<<

Carrot baby: Udělal jsem to!

Napsal jsem neznámému, jako první, protože kolem mě nikdo koho jsem znal nebyl.

Taky se na to ptal takže to byla slušnost.

HarryEd: Vážně? Gratuluji.

Carrotbaby: Dík.

HarryEd: Kam vlastně jdeš a co budeš dělat?

Carrotbaby: Asistenta.

HarryEd: Čí ho?

Carrot baby: Harryho Stylese.

Zamračil jsem se, byl aktivní a neodeposoval tak jako vždy.

HarryEd: Vážně?

Carrotbaby: Jo, proč bych si vymýšlel?

HarryEd: Nevím,

Carrotbaby: Dobře, pak ještě napíšu. Jede mi autobus.

Mobil jsem schoval do kapsy a vlezl do autobusu, na který jsem čekal, naštěstí zastávka byla kousek od té firmy.

Musel jsem si dávat pozor na zastávky, ještě nikdy jsem tímhle autobusem nejel a nechce přejet moji zastávku.

Koukal jsem se z okna a až jsem uviděl mojí zastávku stoupl jsem si, ovšem autobusák nezastavil.

Zamračil jsem se. Vždyť ta zastávka nebyla na zastavení.

Hledal jsem takové to zastavovátko, našel jsem ho až jsme zastavovali na další zastávce.

Dva kilometry od našeho domu.

Povzdechl jsem si, na autobusáka hodil zhnusený pohled a vystoupil.
Nějak jsem neotálel a více přidal do kroku.

Za chvíli jsem slyšel hrom od bouřky.
Vyjekl jsem a začal se třást, vím, že je to možná dětinské, ale bojím se bouřek.

Rozklepaný jsem se rozutíkal stříct ulicemi a doufal, že doma budu co nejdřív.

Ovšem v běhu mi zabránila moje nešikovnost, když jsem do někoho silně narazil.

On se jen zavrávoral a ustál to, já jsem bolestivě dopadl na zadek, vzhlížející koho jsem srazil.

Zalapal jsem po dechu když jsem si uvědomil, že se na de mnou tyčí Harry Styles.

S lehkým úsměvem mi podal ruku.
,, Kam tak spěcháte? " zeptal se mě s úsměvem.

,, P-prominťe." zamumlal jsem, sklápějící hlavu.
,, V pořádku. Radši mi řekněte kam tak pospícháte, když srážíte lidi na ulici. " zasmál se.

,, D-domů." zakoktal jsem se a nadával si do idiotů.
,, Musíte to mít kousek, když jste nejel autobusem. Můžu jít chvíli s vámi?" nabídl mi.

,, N-no asi ano." zamumlal jsem.

On mi podal ruku, které jsem se chytl a vstal.
Ještě chvíli mi ruku držel, zatím co mi koukal do očí.

,, Mám to kousek. " moje věta protnula krátké ticho mezi námi.
,, Vážně? Kde bydlíte?" zeptal se.
,, Není to trošku troufalé?" ptal jsem se zase já.

,, Ne, vlastně mám v pracovně vaší složku takže si stačí přečíst a i bez toho, aby jste mi to řekl to budu vědět." Usmál se sebevědomě.

,, Bydlím asi dva bloky odtud." odpověděl jsem mu a ignoroval jeho předešlý monolog.

,, Dobře. A můžeme si tykat? " řekl a rozešel se se mnou po ulici.
,, Moc rád. Louis." podal jsem mu ruku, kterou příjmul.

,,Harry."

,, Proč vlastně chceš pracovat jako můj asistent?" vybalil na mě.

,, Chci pomáhat bratrům s penězi. " vysvětlil jsem rychle.
,, Bratrům?" nechápavě se na mě podíval.
,, Nemáme rodiče." Zašeptal jsem si spíše pro sebe, ovšem on to slyšel a pohladil mi rameno.

Byl to jemný, ale krásný pocit, když se mě dotýkal.

,, Promiň. " omluvil se.
,, Nevěděl jsi to." zakroutil jsem hlavou a s úsměvem se na něj podíval.
,, Jak si vlastně přišel k vedení takové firmy? "

,, Sdědil jsem ji po otci." začal.

Upřímně jsem čekal, že bude takovéto trapné ticho to, ale naštěstí vůbec nenastalo a my za chvíli, celý rozesmátí stali před mým panelákem.

,, Moc rád jsem tě poznal, Louisi. " řekl a jemně mě pohladil po vlasech.
Já sklopil hlavu dolů a než jsem se rozutíkal domů a on odešel obdařil jsem ho úsměvem a větou Já tebe taky Harry, moc se těším do práce.

Co jsem to řekl za volovinu!

Nad tím proč jsem říkal to s tou prací jsem úplně zapomněl, když za prosklenými dveřmi stál Liam.