ᴏʟᴅᴇʀ ✓

<<10<<

Už jsem mu na to nic nenapsal.

Chtěl bych být jeho hodný chlapec.
Je pravda, že takhle se zdá mile a tak, ovšem nevím jaký je ve skutečnosti.

Ani nevím, jestli to vážně není nějaký starý dědek, kterej si svoje úchylky neužil v mládí a teď si chce najít nějakého zajíčka.

Nad touto představou jsem se ošil.
Nemám nic proti starým lidem, ale tady tohle bych vážně nedal.

Radši jsem se na to dnes vykašlal a šel spát.
Přeci jen ráno moudřejší večera, nebo tak nějak.

Lehl jsem si a za chvilku usl.

Ráno mě probudil mobil, oznamující nějaké zprávy.
Myslel jsem si, že je to zase Harry, proto jsem si povzdechl a s lehkým naštvaním, protože nejspíš probudil mou úchylku jsem se pro mobil natáhl.

Spletl jsem se, nepsal mi Harry, ale Zayn.

Zayn : bratře.

Zayn : mám chuť na smažený sýr.

Zayn : uděláš ho prosím, jsem v práci a nestíhám.

Povzdechl jsem si, vůbec se mi z postele nechtělo, ale co bych pro něj neudělal.

Louis : Jo udělám.

Zayn : Díky!

Za kroutil jsem nás ním hlavou a byl rád, že to nebyl Harry, kdo mi napsal, ovšem jsem to, ale zakřikl, když mi asi za minutu přišla další zpráva.

Divňoch: Proč mě pořád ignoruješ

Babe: Jsi úchyl

Divňoch:  A ty si mi neodpověděl na otázku

Babe: Jakou?

Divňoch: Nelíbilo by se ti být něčí hodný chlapec?

Tuto zprávu jsem si jen zobrazil.

Panebože.

Co mu na to mám jako odpovědět?
Jo chci, ale ne tvůj nejlépe Stylesův.

Panebože Styles!

Kdy mám jít vlastně do té práce?
Rychle jsem si otevřel notebook s E-mailem od jeho firmy a rychle četl, kdy mám vlastně nastoupit.

Ulevil jsem si, když jsem si uvědomil, že tam mám jít až zítra po škole.

Pomalým krokem jsem došel do kuchyně, abych ostrouhal brambory, když v tom mi zapípal mobil.

Kdo jiný by to mohl být, než Harry.

Divňoch: Teď si hraješ na co?

Babe: Jak to myslíš?

Divňoch: Proč mi nechceš odpovědět?

Babe: Nemůžeme tuto otázku přeskočit

Divňoch: Když ti to udělá radost, ale jednou mi ji zodpovíš

Babe: Děkuji

Divňoch: Ale poznáme se i tak ne?

Ulevil jsem si, vážně jsem mu na tu otázku odpovídat nechtěl.

Babe: Můžeme si zahrát otázky

Divňoch: Dobrý nápad

Babe: Jaká je tvoje oblíbená barva?

Divňoch: světle modrá

Divňoch: Teď já

Divňoch: Máš přítele?

Babe: Harry

Divňoch: Co?

Babe: Neřešme takové věci

Divňoch: Jen mě zajímá, jestli jsi zadaný

Babe: Neřešme to

Divňoch: Prosím

Divňoch: Prosím

Babe: Ne

Babe: Ne nemám

Divňoch: To je dobře

Babe: Jdu vařit měj se, potom si napíšem

Odbil jsem ho, když jsem si všiml, že je pozdě a já už musím začít vařit.

Oloupal jsem brambory, osmažil sýr a zrovna když jsem to dal na talíř slyšel jsem otevření hlavních dveří.

,, Ahoj! " zakřičel jsem.
,, Ahoj!" slyšel jsem nazpátek od Zayna.

,, Dík. " řekl když přišel do kuchyně.
,, Kdy začínáš pracovat?" zeptal se.

,, Už zítra po škole. " odpověděl jsem mu.
,, A máš, jak se tam dostat?" ptal se dál.
,, Půjdu pěšky. " řekl jsem.

,, Až půjdeš zpátky tak mi zavolej a přijedu pro tebe." podíval se na mě přísně, uklidil dojezený talíř a odešel z pozdravem zpět do práce.