Life with Soldier

Kapitola 3

Ráno nás vzbudilo bušení na dveře a oznámení budíčku. Teď mám 10 minut na to se komplet připravit. To není žádná novinka. Oblékla jsem se a vše udělala, tak já má být a potom sem se vrhla na postel. Když byla hotová postel ještě jsem pořádně urovnala tašku, i když tam nebylo vůbec nic ke srovnání. Postavila jsem se vedle své postele a už jen čekala. Ostatní holky tam pobíhali okolo svého místa a bylo vidět, že si nevědí s určitýma věcma rady, ale já si budu hledět svýho.

Dveře se rozrazili a já se postavila do pozoru. Dovnitř vešli dva muži a já ani jednoho z nich nikdy neviděla. Mé jméno je major Bennet a budu vás tu doprovázet při vašem výcviku. Tady vedle mě je desátník Garcia. Rozuměli jste!! Pane, ano pane. Zaznělo sborově. Oba se prošli několikrát tam a zpět a kontrolovali, jak je vše připraveno. Major se zastavil před mou postelí. Vaše jméno vojíne? Pane, vojín Bethany Davisová pane. Řekla jsem a on se na mě podíval potom se otočil na ostatní. Varování pro příště. Od vojína Davisové se máte co učit, příště chci, abyste všechny byli připraveny jako vojín Davisová. Rozuměli jste!! Pane, ano pane. A teď jdeme. Zavelel a my jsme ho všechny následovali na ovál. první dáme rozcvičku a poté 5 km na okruhu. Pane, ano pane.

Pustila jsem se do toho. Nijak sem to nepřeháněla. Snažila jsem se moc nevyčnívat z davu, protože tu s námi byli i kluci a já hned nechtěla být středem všeho, nemám to zrovna dvakrát v lásce. Major nám vysvětlil, že budeme mít veškeré tréninky s klukama, protože nás je málo a já s tím nějak extra problém neměla. Běžela jsem si svoje tempo na okruhu. Měla jsem za sebou 3 km z 5. Někteří kluci už měli hotovo, ale mě to bylo jedno. Nevnímala jsem okolí a soustředila se jen na běh dokud se mnou někdo nesrovnal krok. Po dalších 5 minutách běhu jsem to nevydržela a podívala se na člověka vedle mě. Byl to kluk. Blonďatý modré oči, tak metr osmdesát a nijak extra namakaný, ale k zahození by taky nebyl. Co chceš? řekla jsem jeho směrem a tím upoutala jeho pozornost. Oooo holčička se konečně uráčila si mě všimnout. Uchechtl se a já jen zakroutila hlavou. Na takovýhle debily nemám čas řekla jsem jeho směrem a trochu přidala do korku a doufala, že ho tím setřesu, ale pro mojí smůlu mě opět doběhl a srovnal se mnou krok. Ale notak já to tak nemyslel, jen z těch ostatních holek vypadáš nejnormálněji a je vidět, že něco vydržíš. Opět jsem se na něj podívala, ale tentokrát jsem se snažila netvářit se tolik otráveně jako předtím. Budiž. Řekla jsem a opět se soustředila na běh.

Když jsme skončili měli jsme čas dojít si na snídani a v 9 sraz u překážkové dráhy. Šla jsem do jídelny a vzala si jídlo. Sedla jsem si k prázdnému stolu a pustila se do jídla, ale po chvíli jsem slyšela odsouvání další židle u stolu. Zvedla jsem oči od jídla a můj pohled se opět střetl s tím blonďákovým. Už zase ty? odfrkla jsem si. Chyběl sem ti ?? Vzal se hraně za srdce a potom se začal smát. Lehce mi cukaly koutky, ale nechtěla jsem to dávat moc najevo, ale on si toho všiml. Ale, ale copak to bylo, že by náznak úsměvu. Řekl a šťouchl do mě prstem. Opět sem protočila oči a utrousila tiché, ale přesto slyšitelné. Debile. Jen se zasmál a natáhl mým směrem ruku. Já jsem Patrick a ty?? Beth řekla jsem a jeho ruku přijala.

Vycházela jsem z jídelny a Patrick šel za mnou. Kam tak spěcháš času máme dost. Koukla jsem se na čas, a i když měl pravdu a do nástupu zbývalo ještě pět minut, na svém tempu jsem nepolevila. Pár lidí už u překážkové dráhy čekalo, ale větší část se trousila až za náma. Majora Benneta jsem nikde neviděla, ale ten druhý už tu byl. S Patrickem jsme si povídali, dokud jsme neuslyšeli povel. Oba jsem se postavili do pozoru a čekali na instrukce.

Až do večeře jsme se nehli z překážkové dráhy. Jeli jsme ji pořád dokola a dokola. Na večeři se půlka z našich nedostavila a ta druhá půlka se tam sotva doplazila. Mezi plazící půlkou jsem byla i já a Patrick. To jsou takový kreténi, určitě jim dělá dobře nás takhle vidět. Nadával pořád dokola Patrick. Klid bude to jenom horší řekla jsem a on zoufale zaúpěl. Děláš si kurva prdel na tohle nejsem stavěnej řekl a obkreslil rukama svou postavu a pak vybuchl smíchy a já s ním. Po večeři jsme každý zalezli k sobě na barák a já šla rovnou do postele. Samozřejmě hned po sprše. Jakmile se má hlava dotkla polštáře, tak jsem spala.

Ze spánku mě probudil pytel na hlavě...

/Tak je tady další část a my jsme se konečně seznámili s Patrickem. Těšte se na další kapitolu. Jo a nahoře máte Lucase. Tess/