Life with Soldier

Kapitola 9

Probudila mě šílená bolest hlavy. Otevřela jsem oči a ihned víčka stiskla k sobě. Moje hlava zamumlala jsem a chytla se za ní. Opět jsem opatrně a hlavně pomalu začala otevírat oči. Rozkoukala jsem se a začalo mi docházet pár věcí. Doprdele kde to kurva sem. Zamumlala jsem a začala se rozhlížet po místnosti. Tohle mělo do základny pěkně daleko. Kurva vždyť jsem spala na posteli po tak dlouhé době. Dobře je to cca měsíc, ale chápeme se. Pomalu jsem odkryla peřinu a zjistila jsem, že na sobě mám jenom spodní prádlo. Co se to kurva včera večer dělo. Snažila jsem se vzpomenout, ale poslední co si vybavuju je Dylan co schází ze schodů s nějakou holkou a pak mám tmu. Pane bože kde je Patrick?! Rozhlédla jsem se pořádně po místnosti a na židli jsem našla ležet všechny moje věci. Natáhla jsem se pro kabelku, kde by měl být můj telefon. Bingo tři zprávy od Patricka a jedna od Nicka.

Patrick: Raději ti píšu, že odcházím s tou Monicou, tak aby si mě pak nehledala

Patrick: Kde si skončila ty Beth??

Patrick: Kurva Beth jsem zpátky na základně a ty nikde, kde jsi??

Me: Jsem v pořádku, nevím kdy se dostanu na základnu, ale nic mi není

Musela jsem rychle odepsat Patrickovi, aby se uklidnil. Odpověď mi už nepřišla. Teď přišla řada na zprávu od mého bratra.

Nick: Patrick pěkně vyšiluje, je horší jak ženská, koukej mě i jemu ihned napsat, že si v pohodě.

Me: Jsem v pohodě.

Napsala jsem jen stručně a odložila mobil. Myslím, že by bylo fajn zjistit, kde to kurva jsem a taky jestli dotyčná osoba má prášky na kocovinu. Pomalu jsem vstala z postele a snažila se nevnímat, jak moc je mi zle. Rozešla jsem se ke dveřím a otevřela je. Prošla jsem chodbou až do obýváku, kde nikdo nebyl. Pokračovala jsem dál a došla jsem do kuchyně, kde jsem si sedla ke stolu. po chvilce jsem slyšela klíče v zámku, a tak jsem se zvedla a zamířila si to za zvukem. Stála jsem uprostřed obýváku, když se mezi dveřma objevil Dylan s taškou s věcmi.

Aaa už jsi se probudila ožralo?? řekl se smíchem a já na něj koukala s otevřenou pusou. Že jsme se spolu ne... řekla jsem a chytla jsem se za hlavu. Dylan okolo mě prošel do kuchyně a položil tašku s věcmi na stůl. Vyspat se ?! My dva spolu?? To se fakt nestalo. Možná vypadám jako hajzl, ale tohle bych neudělal. Řekl a mě spadl obří kámen ze srdce, že to museli slyšet i na základně.
Pamatuješ si něco?? Zeptal se Dylan a já k němu zvedla zrak. Naposled si pamatuji, jak si přišel do klubu a pak mám tmu. Řekla jsem a sklopila oči k podlaze. Tak trapně jsem se snad ještě necítila.

Tak to buď ráda. Ale jestli chceš mám pár důkazů o tom co si dělala? Řekl Dylan s úsměvem na rtech a já jen zaskučela. Prosím jen to ne. No tak pro úvod třeba, když koukneš do koše na prádlo, tak tam najdeš moje tričko a kraťasy, který jsou poblitý zezadu. Jak ses ...? Ouuuu. Řekla jsem a zrudla ještě víc jak předtím a to jsem si myslela že to víc nejde. No a jen osvěž mi paměť jaký jsem strašný hajzl co má tak dokonalý zadek. Řekl Dylan a bylo na něm vidět, že si to náramně užívá.

Chtěla jsem něco namítnout, ale vyrušil mě zvuk mého telefonu. Podívala jsem se na display a svítilo tam Patrickovo jméno. Zvedla jsem hovor a u toho se držela za hlavu. Dylan si toho všiml a ihned předemě položil prášek a sklenici vody. Rty jsem mu naznačila slovo díky načež mi pokýval hlavou.

Patrick: Vážně jsi v pořádku?!

Me: Jo všechno v pohodě jen mě šíleně bolí hlava

Patrick: To jsem rád a už víš kdy se vrátíš na základnu ?

Me: Nevím kdy se vrátím na základnu, ale do pondělí tam určitě budu.

Patrick: Kde si vůbec zůstala přes noc

Me: Hele to je na dlouho řekneme si to až se uvidíme a ty mi musíš říct jak to dopadlo s Monikou.

Patrick: Mám její číslo, tak mi pak trochu pomůžeš.

Me: jasný, čůs

Patrick: čůs

Položila jsem hovor a očima jsem ihned začala hledat Dylana. Seděl na gauči v obýváku a sledoval mě. Tvůj kluk ?? Zeptal se a já vyprskla smíchy. Kdo ? Jako Patrick ?! Panebože ne vždyť je jako můj bratr. Řekla jsem a přitom jsem se dusila smíchem. Já sem kluka měla jen jednou a když se to dozvěděl pan velký generál alias můj tatík, zařídil aby se ten kluk na mě už nikdy nepodíval. Dylan se na mě díval jak kdybych si něco šlehla. Asi za to mohl ten fakt, že se tu valím smíchy na zemi protože jsem přepadla i se židlí, ale jako vážně si myslel, že já a Patrick. A pak do toho ještě ta vzpomínka na to jak můj otec poučuje toho kluka, který se tak rychle vypařil z našeho domu jako snad nikdy nikdo.

Si v pohodě?? Díval se na mě Dylan s pozvednutým obočím, ale bylo vidět jak mu mírně cukají koutky. V naprostý. Řekla jsem a zase jsem vyprskla smíchy. To už nevydržel ani Dylan a začal se smát se mnou. Takžeee, vracíme se na základnu??...

/Ahoooj lidičky, další část je na světě. Snad se vám líbí a uvidíme co nás čeká dál. Vrátí se na základnu nebo snad podniknou něco jiného?? Nechte se překvapit. Tess/