Life with Soldier

Kapitola 4

Probudil mě pytel na hlavě. Snažila jsem se bránit a někomu jsem očividně dala jednu dobře mířenou kolenem a loktem. Ta sedla kámo. Slyšela jsem smích nějakého kluka následované tichým drž hubu, ale pak se přidali další ruce a já byla bez šance. Nechala jsem se vláčet chodbou, ale stále jsem sebou házela a hlavně jsem sypala jednu nadávku za druhou dokud mi nedošlo, co se to vlastně děje.

Flashback

Nejhorší pro zelenáče je asi první den po výcviku. Vyprávěl John a já jako malá 7 letá holka ho zarytě poslouchala. V noci Vás probudí starší vojíni tím, že vám nasadí pytel na hlavu a přenesou vás ven k překážkové dráze, kde vás všechny položí k sobě. polijí vás ledovou vodou a sundají pytle. Hodí po vás boty a pro vás začíná křest ohněm. Je to slet překážkové dráhy a kliků a to pořád dokola. Nakonec, když je to přestane bavit, tak vás zavedou do lesa a tam vás nechají a nic vám nedají. Oni sami se pak rozmístí v lese a v táboře a vy se musíte nepozorovaně dostat k sobě do postele a dospat se do budíčku. Pokud vás chytí pokračujete v klicích a dráze až do rána.

End of flashback

Přestala jsem kopat a uklidnila jsem se. Nemělo to cenu. Je to už 10 let, co to John vyprávěl a já doufám, že se to nezměnilo a že vím, co mě čeká aspoň trochu.

Někdo mě položil na zem a já za sebou cítila mohutná záda, o které mě někdo opřel. Dotyčný sebou škubl a já jen šeptla tiché promiň. Dotyčný se zasmál. Beth si to ty?? Jaká náhoda, že je to Patrick. Jo houkla jsem nazpět. Nevíš náhodou o co tady jde?? Křest ohněm. Víc jsem říct nestihla jelikož mě přerušil zvučný hlas mého bratra.

Vítejte zelenáči. Dneska večer si zažijete peklo. Doufám, že jste připraveni. Ticho. Přišlo mi, že nikdo ani nedýchal a najednou na mě dopadl proud ledové vody a já vyjekla. Někdo mi strhnul pytel z obličeje a já začala mžourat do světla, které svítilo od překážkové dráhy. Když jsem se rozkoukala někdo po mě mrsknul moje boty a já jsem v tu chvíli byla vděčná, že v nich mám dopředu připravené ponožky. Takový luxus tu nikdo jiný neměl. Jak to vím?? Patrick zase nadával, že se snad posrali nebo co.

První jsme začali klikama. Nevím kolik jich bylo, protože po padesátce jsem přestala vnímat. Když je to přestalo bavit, tak nás po jednom naháněli na překážkovou dráhu. Kdo z vás slečínek půjde jako první ozval se opět hlas někoho ze starších vojínů, ale tentokrát to nebyl můj bratr. Nikdo se neměl k tomu jít první, a tak jsem vystoupila z davu. Tak ať to mám za sebou řekla jsem. Začala jsem první překážkou a slyšela jsem akorát, jak si utahují z ostatních hlavně z kluků, že jsou horší než slečinky, protože i holka má větší koule, jak oni všichni dohromady.

Když jsem to měla po třetí za sebou a opět jsem měla jít na řadu zastavil mě hlas toho kluka. Stačí!! Přesuneme se k poslední části křtu. Všichni mě následujte. Začínala mi být zima, ale to je tím, že jsem se přestala hýbat, ale hlavně na mě dopadala únava. Potřebovala jsem to mít co nejdřív za sebou, protože jestli pojedu nonstop, tak to nedám. Došli jsme na malou mýtinu v lese a zastavili tam.

Mluvit začal zase úplně někdo jiný. Vaším úkolem je dostat se do tábora do své vlastní postele, ale nemyslete si, že to budete mít tak jednoduché. Po cestě budeme hlídat my a to jak v lese tak v táboře. Vaším úkolem je proplížit se kolem nás. Pokud někoho z vás chytíme čeká vás trest v podobě překážkové dráhy a kliků až do rána.

Mezitím co nám říkal, co nás čeká se ostatní starší vojíni vypařili. Nechť hon započne. Řekl a zmizel v temnotě lesa za ostatními.

Vydala jsem se směrem do tábora, ale snažila jsem se nevolit tu nejpřímější cestu, protože tam jich určitě bude nejvíc. Patricka jsem ztratila z dohledu už  když jsme šli do lesa. Zrovna jsem se drala nějakým křovím, když jsem za sebou uslyšela nějaké šustění. Jsem v prdeli řekla jsem si, ale couvala jsem dál dokud jsem do někoho nenarazila. Vyjekla jsem, ale někdo můj řev utlumil svou rukou na mé puse.  Podívala jsem se kdo to je a nebyl to nikdo jiný než Patrick. Děláš si ze mě prdel ty si kurva úplně všude. Šeptala jsem a přitom jsem máchala rukama ve vzduchu. Buď sakra zticha nebo nás kvůli tobě najdou a já nevím jak ty, ale já chci aspoň hodinu spát. Řekl Patrick dost podrážděně.

Jen jsem zvedla ruce do gesta vzdávám se a pomalu jsem vyrazila směr tábor s Patrickem za prdelí. Když jsme došli na kraj lesa, tak jsme se zastavili. V táboře bylo ticho a bojím se říct, že bylo až moc podezřelé. Patrick chtěl už už vyrazit, ale moje ruka ho zastavila. Z kraje lesa asi 100 metrů od nás vyběhl nějaký kluk. Už to vypadalo, že to má v kapse, ale najednou vyskočili zpoza budovy 3 kluci a uzemnili ho. A kurva. Vypadlo z Patricka. Počkali jsme dokud nebyli z dohledu, jelikož si vzali toho kluka a táhli ho k překážkové dráze. Když byli celkem daleko, rozhodli jsme se vyrazit. Plížili jsme se zády ke všem možným budovám. Už jsme byli kousek od ubytovacích budov. Chtěla jsem vyběhnout, ale Patrickova ruka mě rychle zatáhla do muničního skladu a přiložil mi ruku na pusu. Za dveřma se začali bavit dva starší vojíni. Kde ta holka kurva je. Nick říkal, že je chytrá a dobrá, ale musíme ji najít. Ona nám nesmí proklouznout. Tu kundičku si chci vychutnat. Řekl dost slizký hlas a já se jemně oklepala. Lucasi co to plácáš je to přece Nickova sestra to nechceš. Drž hubu Jeffe. Poté se začali hlasy vzdalovat až nastalo úplně ticho. V pohodě?? Zeptal se Patrick. Jen sem přikývla a dál ze mě už nic nedostal.

Čekali jsme tam ještě nějaký čas. Jelikož ticho stále pokračovalo, rozhodli jsem se vyrazit a já byla rozhodnutá, že už mě nic ani nikdo nezastaví. S Patrickem jsme se vydali už každý svým směrem. Když jsem se konečně dostala do postele, tak jsem se stihla ještě podívat na hodiny. Půl 4 ráno bomba. Budu spát hodinu a půl. Porozhlédla jsem se ještě po místnosti, ale ani jedna z holek tu ještě nebyla. Buď je chytili a nebo se ještě plíží, ale to je jejich problém, protože já jdu spát.

/Tak je tady křest ohněm. Jak to dopadlo s Patrickem a jestli se mu povedlo dostat do postele nebo ne se dozvíte příště. Tess/