Life with Soldier

Kapitola 10

Moje otázka způsobila několika minutové ticho. Dylan ležel přes opěrku gauče a já jsem se stále válela na zemi. Pohodlná nebyla, ale já byla moc líná se zvednout.
Ticho začalo být celkem trapné, ale nevěděla jsem, co bych měla říct, abych to změnila, tak jsem se jen neobratně začala zvedat ze země. Dylan mě sledoval ze sedačky a vypadalo to, že nad něčím přemýšlí.

Dylan:

Po záchvatu smíchu jsem se trochu ztratil ve svých myšlenkách. Přece si pamatuju dost jasně co dělala Beth s Patrickem na základně nebo snad ne..? Váleli se na zemi pak se zvedli objali se a on jí dal pusu a ona vypadala, tak šťastně.
To proto jsem šel do klubu s tou holkou znám ji už dlouho jmenuje se Alice a vždycky když jsem potřeboval, tak mi pomohla od problému. Však vy víte co myslím.
Když jsem se konečně probral z transu a začal zase vnímat okolí Beth nikde nebyla. Začal jsem se všude rozhlížet, ale nikde jsem ji neviděl. Zvedl jsem se z gauče a šel se podívat dál do bytu. "No super ty idiote teď nejspíš odešla." Nadával jsem sám sobě v hlavě. Dokud jsem neslyšel splachování ze záchodu.

Beth:
Dylan absolutně nevěděl o světě a já začala strašně chtít na záchod a tak jsem se ho vydala hledat. Nebyla to žádná věda ten byt tak velký zase nebyl. Když jsem si konečně sedla úlevně jsem si oddechla. Spláchla jsem záchod a opláchla si ruce a vydala se ke dveřím. Ozvalo se mé nemotorné já nebo to možná můžu svést na svůj stav po včerejšku, ale ať to bylo tak či onak zakopla jsem a nenapadlo mě nic geniálnějšího než se chytit kliky dveří, které se samozřejmě otevírají ven. Slyšela jsem ránu a hlasité zakletí. Nevím jakým zázrakem jsem to já ustála, ale o Dylanovi se to samé říct nedalo.

Dylan se válel na zemi a držel se za zakrvácený nos. "Do prdele jak se tohle kurva stalo??" Huhlal s rukou na obličeji. Já jsem jen koukala a snažila jsem se nezačít smát i když to vypadalo celkem vážně. "Holka, jak je vůbec možný, že jsi ještě naživu." Řekl Dylan a díval se na mě skrz prsty. Jen sem pokrčila ramenama a podala mu ruku, abych mu pomohla vstát ze země. Ve chvíli kdy sundal ruce z obličeje jsem vykulila oči a hodila bolestivý výraz. "Myslím že tvůj nos byl předtím no jak to říct rovnější??" Vydala jsem ze sebe a Dylan radši nic neříkal a jen na m hodil vyčítavý pohled.

No řekneme ze večer jsme se dostali na základnu potom, co jsme proseděli dvě hodiny v nemocnici, protože jsem Dylanovi zlomila nos.

No a tohle se za dnešek stihlo stát. Dokončila jsem svůj monolog a Patrick zadržoval smích.
A teď me zajímá ta tvoje Monika řekla jsem a mrkla na Patricka, kterýmu najednou zrudly uši a začal se dusit.

//tak další kapitola je na světě. Uvidíme jak to má Patric s Monikou a co se bude dál dít na základně. Tess//