Life with Soldier

Kapitola 5

Beth si spokojeně dopřává chvilku spánku, ale co vlastně Patrick. Rozdělili se kousek od sebe a každému zbývalo do postele jen několik desítek metrů. Beth to zvládla. Patrick to ví, protože čekal až bude v bezpečí ve své budově. Otočil se na patě, aby se vydal také do postele a alespoň trochu se vyspal. Když byl před dveřmi někdo ho zastavil. Ale, ale, ale. Kohopak to tu máme. Další zelenáč chycen. Tak pojď s námi mladej.

Patrcik až do ranního nástupu stále dokola běhal překážkovou dráhu. Upřímně ten kluk by ji zvládl překonat i se zavřenýma očima jako spoustu dalších zelenáčů, co tam bylo s ním. Když se ráno doploužil ke své posteli nemohl udržet své oči otevřené, ale nechtěl si zadělat na žádný další problém, a tak přemohl únavu a ze všech sil se snažil nedat na sobě nic najevo. Když u nich na pokoji skončila kontrola, vydal se Patrick na snídani. Sednul si ke stolu kde seděl s Beth minulý večer a čekal kdy přijde, ale ona nepřišla.

Beth byla jediná dívka, která se dokázala dostat do postele a ostatní holky jí to dali celkem sežrat. Ptáte se jak?? Jelikož hodina spánku není moc, tak Beth jen zamáčkla budík a otočila se na druhý bok. Zbylé holky už stály připravené v pozoru než přijde major s desátníkem.

Co to kurva má být vojíne Davisová. Tomuhle říkáte být nastoupena!! Zařval major tak nahlas, že jsem spadla z postele. Ihned jsem se zvedla a postavila se do pozoru. Pane, ne pane. Řekla jsem a čekala jsem na následky. Hlavou se mi honili myšlenky, že by možná bylo lepší nechodit spát vůbec, ale na tohle je už pozdě. Víte je tu něco, co jsem vám neřekla. Myslela jsem, že to není podstatné, ale asi byste to měli vědět. Major si mě včera vzal stranou od ostatních, že si ho zavolal můj otec. Ano můj otec. A víte, co mu ten sráč řekl. Ať na mě dává pozor a pomáhá mi tady. No chápete to. Můj vlastní otec ve mě vůbec nevěří. Možná jsem v tu chvíli na majora byla celkem drzá, ale tohle přece nejde. Já nejsem žádná hromada sraček, abych potřebovala, aby mi tu někdo ulevoval. No a vlastně teď jsem vám řekla to co jsem řekla i majorovi. Pane, já nejsem žádná hromada sraček, co potřebuje, aby mu někdo pomáhal udělat výcvik pane. Chci stejné zacházení jako ostatní.

Že by se mi teď hodilo mít takovýhle privilegium. Možná, ale chtěla bych to?? Ne!!! Ostatní by mě akorát nenáviděli, že jsem mazánek. Radši ať mě nenávidí, protože jsem lepší jak ostatní. A tak jsem dostala trest jakožto výpomoc v kuchyni na celý měsíc a k tomu dva týdny drhnout chlapecké záchody. Řeknu vám nic není horší než zesraný hajzl. Ano chlapi nejsou tak pořádný, jak ženy, ale tohle? To je kurva moc i na mě.

Dneska jsem aspoň nemuseli dělat opět překážkovou dráhu. Dneska nás vzali na střelnici. Byla jsem nadšená. Jelikož pocházím z rodiny z jaké procházím, tak už jsem něco málo za svůj život nastřílela. Vzala jsem ji jako první malorážku. Jsem na ni zvyklá asi nejvíc a myslím si, že je to jedna z těch víc přesných zbraní.

Už jsme tady skoro dvě hodiny. každý vystřídal 5 zbraní se kterými střílel. U mě to byla již zmíněná malorážka, glock 17, dessert eagle a pak jsem zkusila taky poloautomatickou pušku. Myslím, že střelnice bude od dnešního dne moje nejoblíbenější místo. Když jsme dostali terče, tak jsem zjistila, že mám jednu z nejlepších mušek ze všech. Moc mě to potěšilo a v tu chvíli jsem věděla, že v tomhle chci být nejlepší a dotáhnout to ke sniperům.

/Tak tady máme další část. Snad se to za chvíli začne rozjíždět. Tess/