Medvídek

14.

Petr seděl v boxerkách na kraji Jirovy postele a čekal, až muž vyjde z koupelny. Byl nervózní jako ještě nikdy v životě. Jako mantru si opakoval základní pravidlo: hlavně se uvolnit, bez ohledu na to, co přijde. Podíval se na špičky svých prstů, které se viditelně třásly. Jo, tolik k tomu uvolnění.

Cvakly dveře od koupelny a Jiro, oděný jen do ručníku kolem boků, za ním vešel do ložnice. Při pohledu na vyjukaného chlapce se musel usmát. Vypadal jako definice rdící se panenské nevěsty z dob dávno minulých. I když, vlastně to nebylo zase tak daleko od pravdy.

„Copak je, skřítku?" pohladil ho po červené tváři. „Snad by ses nebál," usmál se.

Petr zavrtěl hlavou, ale neodpověděl, ani se mu nedokázal podívat do očí.

Jiro si povzdychl a sedl si vedle něj.

„Jak tě mám líbat, když se na mě ani nepodíváš?" zamumlal. Petr jen pokrčil rameny. Věděl, že hlas by ho zradil.

Jiro se pousmál a pohladil ho po páteři. Naklonil se k němu a vtiskl mu jemný polibek na zadní stranu krku. Slyšel, jak se mu zadrhl dech, s ďábelským úsměvem proto pokračoval. Posunul se tak, aby byl za Petrovými zády. Lehce ho hladil po nahých pažích a rty laskal jemnou kůži krku, jako kdyby chtěl slíbat každou z drobných pih. Své ruce přesunul na chlapcův hrudník, a jen ho dál opatrně hladil.

Petr pod Jirovýmy doteky tál jako sněhová vločka nad pecí. Ucítil jeho jazyk pod svým uchem a tichounce zakňučel. Naklonil hlavu na stranu, aby mu usnadnil přístup k citlivému místečku.

Jiro se tlumeně zasmál a věnoval Petrovu krku další přepečlivou pozornost. Jeho doteky přestávaly být konejšivé a trochu zhrubly. Přitáhl si vláčného hocha na klín a dál zkoumal jeho horké, chvějící se tělo.

Petr marně tlumil vzdechy, deroucí se mu z úst. Připadal si obnažený jako ještě nikdy. Zvedl ruku a vyhledal Jirovu tvář. Natočil se, přitáhl si ho blíž a nabídl mu svá ústa k polibku.

Jiro neváhal a přitiskl své rty na zrzečkovy. Pohled na jeho omámený výraz a touhu v očích ho přiměly souhlasně zamručet. Položil se spolu s ním na měkkou matraci. Přitiskl se k jeho drobnému tělu, a aniž by ho přestal líbat, pravačkou mu putoval po hrudníku. Dráždil ztvrdlé bradavky, hladil citlivou kůži na žebrech, až nakonec nenápadně zabrousil k lemu spodního prádla.

Petr se pod horkou dlaní, která náhle sevřela jeho penis, prohnul jako luk a zasténal. V uších mu hučelo a svět se s ním houpal. Chtěl víc. Dožadoval se dalšího, intenzivnějšího laskání.

Jiro si připomínal, že musí být opatrný. Něžný. Pozorný. Pečující. I kdyby mu měla k zešílení natlakovaná varlata zmodrat a upadnout!

Osvobodil chlapcovu chloubu ze spodního prádla a několikrát po ní přejel rukou, aby mu dopřál větší rozkoš. Co však nečekal, byly Petrovy boky, které automaticky přirazily proti jeho sevření, zatímco se celé jeho tělo stáhlo ve slastné křeči. Zrzeček hlasitě vykřikl, když Jirovu ruku naplnil svou dávkou kluzké extáze.

Petr ležel na zádech a soustředil se jen na chvějivé otřesy ve svém těle. Nikdy nezažil nic takhle silného. Omámeně otevřel oči a vyhledal Jira, který si zrovna utíral dlaň do ručníku, ve kterém původně přišel. Objal ho kolem krku a unaveně se k němu přitulil.

„Ale copak," smál se muž. „Myslel jsem, že tě mám líbat až do rána... Ještě jsem ani pořádně nezačal," mlaskl s předstíranou nespokojeností.

„Nepruď," uculil se Petr. Zbožňoval hravého Jira. Přitiskl se k němu celým tělem a svým klínem se otřel o jeho erekci. Odtáhl se a upřel na Jira šedavý pohled, ve kterém zářilo snad tisíc čertíků.