Medvídek

16.

Petr vyrazil do školy s úmyslným zpožděním. Vůbec nepochyboval, že na něj Ema plánuje výslech takového kalibru, že by zkušený člen gestapa stydlivě šoupal nohama v koutě, a tak jí k tomu nehodlal dávat víc příležitostí, než bylo nezbytně nutné. Bohužel, protože teď učitelé věnovali pozornost zejména slabším kusům, které si potřebovaly na poslední chvíli opravit známky, mohli ti, kteří již měli hodnocení uzavřené, končit úderem dvanácté.

Což v překladu znamenalo, že na něj s výhružným výrazem čekala už pár minut před polednem u školní brány. Petr si odevzdaně povzdychl a zamířil k vysoké brunetce, v jejíchž očích svítil nekonečně dlouhý seznam otázek.

„Pojď se projít," sykla a chytla hocha za paži, aby se jí pohodlněji vlekl do nejbližšího parku, kde našla lavičku ve stínu jednoho ze starých stromů.

„Já bych šel i tak," povzdychl si Petr, když ho konečně pustila. „Nebyl důvod mi vykloubit rameno."

„Myslíš?" zamračila se dívka. „Milan je na prášky, a pokud by ses dneska neobjevil ve škole, musela jsem slíbit, že zavolám Lence. Nebo na policii."

„Proč?" užasl Petr.

„To se ptáš ty mě?" založila si ruce na hrudi. „Ve čtvrtek dopoledne mi volal, bez ohledu na to, že byla škola. A to on nikdy nedělá, to snad víš. Ptal se, jestli jsi v pohodě. Když jsem mu řekla, že jsi zůstal doma, začal vyvádět. Po škole jsem za ním zajela a přinutila ho, aby mi řekl, o co šlo. Proto bych ráda slyšela tvojí verzi, hlavně tu část s tancováním na pódiu v bordelu, a o chlápkovi co tě v podstatě unesl potom, co Milanovi rozbil nos, když tě bránil."

„Tak to vůbec nebylo," zamračil se Petr. „Je to striptýzovej klub, ne bordel!"

„Jo, no tak to se mi strašně ulevilo, to je potom úplně jiná pohádka," ušklíbla se Ema a přehodila si nohu přes nohu. „Vysvětluj!"

„No, Jirův bráška tak trošku... On tam pracuje, víš? Jako... Jako tanečník. A jeden jeho kolega nemohl, tak... Tak jsem Jira poprosil, jestli by jim nepomohl..." dostával ze sebe pracně a cítil, jak mu rudnou tváře při vzpomínkách na večer v klubu.

„Tys ho poprosil?" divila se brunetka. „Proč bys to dělal?" nechápala.

„Chtěl jsem ho vidět," sklopil pohled Petr stydlivě. Ještě teď nemohl uvěřit, jak snadno mu Jiro vyhověl.

„A viděls?" začínaly Emě cukat koutky, když si představila, jen nervózní tam její kamarád musel být.

„To si piš," podíval se na ni nesměle s mírným úsměvem a jiskrami v očích. „Jenže se tam ukázal Milan," zvážněl. „On předtím tak trochu potkal Jirova bráchu a ten mu dal vizitku, kde budeme. A zatímco Jiro tančil, Milan mi chtěl něco říct. Kdyby prostě jen počkal, než skončí písnička... Ale já se chtěl dívat a Jiro nechtěl, aby mě Milan někam odváděl. Tak... Tak mě vytáhl na pódium."

„Tebe?" divila se Ema. Dlouhou chvíli si celou situaci zkoušela představit. Marně. „Nezvracels, že ne?"

„To se stalo jednou a bylo mi sedm!" upřel na ni pichlavý pohled při nepěkné vzpomínce, jak ho třídní učitelka chtěla přimět recitovat básničku před celou aulou. To co z něj u mikrofonu vyšlo, rozhodně nebyly verše.

„Tak co bylo? Utekls?" pobízela ho dívka k dalšímu vyprávění.

„No, on... Napřed tančil pro mě a pak... Pak i se mnou," usmál se hoch zasněně.

„Chceš mi tvrdit, žes tancoval. Ty. Veřejně. Na pódiu. Se striptérem," shrnula Ema a vypadala, že tomu věří zhruba tolik, jako kdyby jí vyprávěl, jak po večerech křižuje oblohu na růžovém létajícím drakovi, co místo ohně plive květy kopretin.