Secret Stalker.

↬ 4 ↬

Ty šaty jsem si oblékla, docela mi i slušely. Ještě jsem se dochystala a pak jsem šla ven, za ním. 
Hned jak otevřela dveře od bytu tak se usmál. 

„ No konečně. Co ti tak trvalo? Ale to je vlastně jedno. Hlavní je, že ti to sluší a jsi tady."

„ Pojď. Nastup si." Otevřel dveře od auta, neměla jsem se k pohybu, přeci je to divný! Ani ho neznám. Co když mi něco udělá? Je to dost možný, přeci jen, dal mi do bytu kamery! 

Celou cestu jsem měla stažený žaludek, kdo by ne, že. Když vás někdo sleduje, má ve vašem bytě kamery, a pak vás nutí aby jste společně někam jeli. 

„ Neboj Car. Jedeme jen na večeři." Řekl, a opět se věnoval svému telefonu. Rozmýšlela jsem si útěk. Jo, o to se pokusím hned, jak mi nebude chvíli věnovat pozornost. Po nějaké době auto zastavilo, otevřela jsem si dveře a následně i vylezla. 

„ Já ti chtěl otevřít." Odfrkne si. 

„ Pojď. Jdeme." Šli jsme tedy společně do restaurace. Sedli jsme si do rohu, nebylo sem moc vidět. Celou dobu, než přišel číšník na mě koukal. Pořád jsem se nějak vrtila, bylo mi to vážně nepříjemné.

„ Dobrý den, co si dáte?" První číšník promluvil na mého stalkera. A čekal, co si vymyslí za objednávku. 

„ Dám si pořádně propečený steak. K tomu nějakou tu zeleninu." Řekl, žádné dobrý den, děkuji, nic. 

„ Dobře, a vy slečno?" Podíval se na mou osobu, a trochu se pousmál. 

„ Um já si dám jen kuřecí plátek. A taky se zeleninou. Prosím." Snažila jsem se být alespoň já milá. 

„ Dobře, a nějaké pití?" zeptal se.

„ Červené víno." Řekl stalker.

„ Já si dám prosím jen jablečný džus. Děkuji."

„ Tak jo. Hned to bude." 

 ↬

Tak jo, venku jsem utéct nemohla. Pořád byl se mnou. Takže jsem se rozhodla, že uteču večer. Jako pardon, ale já vážně nehodlám snášet, že mě někdo sleduje. Hned jak jsem přišla domů jsem se dala do balení. Bylo mi jasné, že kdybych rozsvítila světla, že hned zjistí, že se snažím utéct. Takže sem si nějak po tmě dokázala zabalit věci, za což jsem byla ráda. Jasně že se mi nechce opouštět můj milovaný byt, ale takhle já nehodlám žít. Když mám za zády chorého člověka. Protože normální člověk by vážně nesledoval jiné lidi, a nedával by jim do bytu kamery. Hned jak jsem vyšla z bytu tak jsem zamkla a šla jsem pryč. Můžu říci, že jsem i pomalu běžela. Mířila jsem si to na autobusovou zastávku. Hned jak autobus přijel tak jsem si hned nastoupila, koupila jízdenku a jela do jednoho menšího města. Ze začátku se mám v plánu ubytovat v nějakém tom hotelu. 

________________________________________________________________________________

Bruh docela o ničem kapitola xd

Nebudu teď 10 dní nic přidávat. Jedu na dovolenou 👀🤣

Mám Vás ráda ❤

Treat People With Kindness

🦋🦋🦋