Žít

Kameny

Vrátil zpět všechny kameny. Kámen Času. Mysli. Moci. Duše. Reality. I Prostoru.

Šlo to překvapivě lehce a pak nezbývalo nic jiného než vrátit sebe. Ale kam? Domů?

Co kdyby sis radši sehnal nějaký život a začal žít? Víš co, jako normální lidé. Pořiď si psa, bílý plaňkový plot, zahradu, dva a půl dítěte. Však víš co, americký sen pro Kapitána Ameriku.

Zavřel oči.

Tony...

Tony měl pravdu. Je načase, aby začal žít. Začne hned, jak se vrátí k Buckymu, k Samovi a k Bruceovi. Čekají na něj společně s celým světem.

Tak proč se cítil, jako by se vracel na frontu?

Mohl by...

Ale ne... nemohl.

Nebo snad ano?

Mohl by se vrátit k Peggy a zkusit si zařídit život s ní? Za pokus to stálo, i když to možná nebylo to, co měl Tony na mysli. Ale zpátky nemůže. Život ve dvacátém prvním století není pro něj. Nepatří tam. Nikdy tam nepatřil.

Tony měl pravdu. Je zbabělec. Utéct a schovat se znělo jako výborný plán. Radši bude zbaběle žít ve světě, který nepoznal hrůzy fialového monstra. Radši bude zbaběle žít ve světě, který se s nadějí vzpamatovává z války a teprve míří ke hvězdám. Je zbabělec a radši bude žít ve světě, kterého teprve čeká Tony Stark se svými zázraky, než v tom, co svého hrdinu zklamal.

Steve ho zklamal. Zradil. Otočil se k němu zády. Nechal ho samotného.

Steve nebyl hrdina.

Prostě ne.

Zvedl ruku a podíval se na zařízení, které by ho mělo vzít zpátky.

Zpátky kam?

Zpátky do budoucnosti?

Tony by tuhle referenci ocenil.

Zpátky do minulosti? K Peggy a k životu, který by možná mohl mít? K normálnímu životu? Co je vůbec normální život? Bílý plaňkový plot, pes a dvě a půl dítěte?

No, to nezní úplně správně. Peggy ho asi radši vykastruje.

Ale nějak to půjde.

Nastavil na stroji času potřebné údaje a zmáčkl tlačítko.

Zadržel dech.

Vrací se domů.