Žít

Dílna

Ross odjel a Zema vzal s sebou. Bucky mohl zůstat. Ross sice dlouho vrčel a vyhrožoval, ale protože se Zemo přiznal a Bucky podepsal smlouvu, musel ho tu nechat.

Když nepracoval na věcech pro SI nebo na dodatkách pro smlouvu, zavřel se Tony u sebe v dílně. S nikým nemluvil. Steve na něj vážně nechtěl tlačit. Zema mu neřekl nic nového, ale i tak... Ještě nikdy nebyl tak rád, že Tonymu řekl pravdu, jako v momentě, kdy je sledoval. Ale... něco nebylo správně. Unikalo mu to mezi prsty. Šimralo ho to vzadu v hlavě.

Něco nebylo správně.

Nemohl říct co. Nemohl na nic ukázat a říct, tohle je špatně. Nejraději by ukázal na sebe. Něco jim chybělo. A nebyl si jistý, ale měl pocit, že si toho ostatní všimli taky. Ale jak může spravit něco, o čem ani neví, že je rozbité?

Uměl málo věcí. Hnát se do boje. Mít povznášející proslovy. Rád kreslil ale jestli to uměl? To by neřekl. Ale vaření mu docela šlo. A tak uvařil ve společence dýňovou polévku. Nikdo během té doby nepřišel. Ani to nečekal.

Každý měl svoji práci.

„Friday?"

„Ano, Steve?"

„Má Tony čas?"

„Pokud mu máš v plánu donést večeři, tak si ten čas udělá."

„Říká on?"

„Říkám já."

Pousmál se. „Připomeňte mi, ať vás nikdy nenaštvu."

„Už se ti to povedlo. A přežil jsi."

„Začátečnické štěstí."

„Možná. A Steve?"

„Ano?"

„Pokud chceš, můžeš mi tykat."

Zadržel dech. Páni. „Děkuju. Rád."

Nechal hrnec na plotně a na tác připravil dvě misky s polévkami a s opečenými tousty. Když došel do Tonyho dílny, Friday mu otevřela dveře.

Tony ležel na gauči a spal.

„Mám ho vzbudit?" zašeptal.

„Kdyby skutečně spal, řekla bych ti, ať počkáš."

Tony otevřel jedno oko. „Já spím."

„Jistě," odtušila Friday.

Steve se rozhlédl po dílně. Na stole byly papíry, součástky, kovové části a dráty. Opatrně položil tác na místo bez šroubů.

Tony se protáhl a postavil se naproti Stevovi. „Voní to dobře."

„Děkuju."

„Nechceš zveřejnit nějaké video o vaření? Určitě bys byl populární."

Usmál se. „Promyslím si to."

Tony si vzal jednu misku, kousek toastu a sedl si na židli. „Takže, jak se máš?"

Pokrčil rameny a sedl si i s polévkou na pohovku. „Jde to. Ale, něco se stalo."

Už nedovedl zadržet úsměv. „Friday mi právě nabídla tykání."

Tony pískl. „Tak to je velký úspěch. Gratuluju!"

Sklonil hlavu a zamíchal polévku lžící. „Díky."

„Nudíš se?"

„Trochu," připustil.

„Co James?"