Labyrint lásky

Klec!

Klec jedoucí nesmírnou rychlostí nahoru, temnou šachtou. Zvuk který mi drtil uši, dost podobný brzdícímu vlaku. V kleci bylo slabé bíle světlo, v jeho záři jsem rozpoznala dřevěné bedny a nějaké pytle. Sednula jsem si do rohu třesoucí se klece a vystrašeně sledovala míhající se světla. Najednou se klec prudce zastavila a všechno osvítilo červené světlo. ,,Hlavně klid..." Řekla jsem a snažila se zachovat chladnou hlavu. ,,Sakra! Já si nepamatuju svoje jméno, já nevím kdo jsem!" Začala jsem panicky křičet a ještě víc se natlačila do rohu. Světlo probliklo zeleně a potom zhasnulo úplně. ,,Prosím pomoc." Šeptala jsem do kolen, který jsem měla přitisklé k hrudi. Ozvalo se skřípání a mě oslnilo jasné denní světlo. ,,Jsem mrtvá?" Zeptala jsem se, ale místo souhlasu se ozval smích. ,,Nejsi, teda aspoň zatím." Ozval se milí chlapecký hlas. ,,Pojď vstávej." Ozval se jeden z mnoha kluků, co na mě zírali. Váhavě jsem se postavila přešla k němu. Kluk mi podal ruku a vytáhnul mě nahoru. Kluci se shromáždili okolo mě, zrychlil se mi dech a moje míra stresu byla nad úrovní snesitelnosti. Vůbec mi nedošlo, že se pořád držím za ruku s tím klukem, co mě vytáhnul. Přistoupil ke mě jeden z další a chytil mě za tvář. ,,K čemu, nám je sakra holka?" Řekl znechuceně, naplnil mě kromě úzkosti i vztek, ale jediné na co jsem se zmohla bylo že jsem si zanořila hlavu do hrudi toho kluka, kterého jsem pořád držela za ruku. ,,To by stačilo Gally. I vy ostatní, jděte si po svém!" Řekl další a v tu chvíli mi přišel i nejmoudřejší ze všech. ,,Ahoj, už se můžeš podívat." Řekl a počkal až se na něj podívám. ,,Jsem Alby, a ty jsi?" Představil se mi, na prázdno jsem polkla a řekla. ,,Nevím, nic si nepamatuju." Alby si mě prohlédl a řekl. ,,Vedeš si docela dobře, jsi v klidu." Nervózně jsem se pousmála a řekla. ,,To jenom tak vypadá, umírám strachy." Alby se usmál a podíval se na kluka, co stál u mě. ,,Koukám, že jsi tě oblíbila. Provedeš ji tady?" Zeptal se, teprve teď mi došlo, že se pořád držím a prudce jsem se mu vytrhla. ,,Jasně Alby." Odpověděl a Alby odešel, kluk se obrátil ke mě a představil se mi. ,,Jsem Newt. Nemusíš se bát, nikdo si tady nic nepamatuje, jenom jméno. Vzpomeneš si." Jeho hlas mi přišel tak uklidňující, že jsem se konečně v klidu rozhlížela. ,,Co je to za místo?" Newt se na podíval na Gallyho, který stál opodál a řekl. ,,Pojď někam, kde je to klidnější." Podívala jsem se na něj a potom na Gallyho a řekla. ,,Jednou mu to vrátím." Newt se usmál a řekl. ,,O tom nepochybuju." Dovedl mě ke dřevěné věži a vyšplhali jsme nahoru. 

,,Říkáme tomu plac. Za zdí je labyrint. Nikdo kromě běžců, tam nesmí." Opřela jsem se o zábradlí a zeptala se. ,,Jak dlouho tady jste?" Newt se na mě podíval a řekl. ,,Tři roky. Alby je tady nejstarší, vede nás. Nic by bez něj nefungovalo. Máme jenom tři pravidla." Odtrhla jsem pohled od vysokých zdí a tázavě hleděla na Newta. ,,Zapoj se. Neubliž nikomu z placu. Nikdy nechoď za ty zdi." Z otvoru zrovna vyběhli dva kluci. ,,Kdo to je?" Zeptala jsem se dychtivě. ,,Jsou to běžci, nejrychlejší, nejsilnější. Jedině oni můžou opustit plac." Posadila jsem se a řekla. ,,Jak se stanu běžcem?" Newt si sednul vedle mě a řekl. ,,To není tak jednoduchý. Alby, nebo Minho tě musí vybrat." Odhodlaně jsem se podívala na Newta a řekla. ,,Budu běžec." Newt mi chytil ruku a řekl. ,,Jseš si jistá, tam venku tě nikdo nebude držet za ruku." Podívala jsem se na něj a řekla. ,,To ty jsi mě teď chytil." Newt se okamžitě stáhnul a já dodala. ,,Ukaž mi to tady a za měsíc budu další běžec!" Newt se usmál a společně jsme prošli celý plac. Stavitelé, porcovači a jejich kápo Winston, dva meďáci. Newt mi ukázal a představil všechny, kromě Gallyho. ,,Toho jsem poznala až moc." Řekla jsem když jsme mířili k němu. ,,Máš pravdu." Řekl Newt a v zapěti dodal. ,,Ukážu ti, kde budeš spát. Už ti připravili síť." Den skončil a všichni si lehnuli do svých sítí. Jenom já jsem pořád nemohla usnout. Asi po hodině koukání do nikam, jsem usnula. Měla jsem příšernou noční můru, tak opravdovou, jako by to byli vzpomínky. Probudila jsem se uprostřed noci a vyděšeně jsem se podívala na ostatní. 

Potichu jsem se vyplížila na věž a sedla si na úplný okraj. Hleděla jsem na hvězdy a začala jsem zpívat. ,,Hezky zpíváš." Ozval se za mnou Newt. ,,Ježíši! Ty jsi mě vyděsil." Řekla jsem a podívala se na něj. ,,Co tady děláš?" Zeptala jsem se a položila jsem se na desky. Newt si sednul vedle mě a řekl. ,,Probudil jsem se, křičela jsi." Vykulila jsem oči a řekla provinile. ,,Promiň nechtěla jsem tě vzbudit." Newt se usmál a řekl. ,,V pohodě, hodně kluků tady má noční můry. Zvykli jsme si." Newt seděl vedle mě a společně jsme hleděli na hvězdy. ,,Usneš ještě?" Zeptal se z ničeho nic Newt. ,,Nevím, nemůžu se uklidnit." Řekla jsem znovu se posadila. Newt se na mě podíval a zeptal se. ,,Odkud si pamatuješ tu písničku, co jsi zpívala?" Na tváři se mi objevil úsměv a řekla jsem. ,,Nevím proč si ji pamatuji. Ale je to, to jediné co si pamatuji před klecí." Podívala jsem se do hvězd a znovu začala zpívat. Známá slova a melodie se linula nočním vzduchem a já se konečně uklidnila. Newt vedle mě ležel a vypadalo to, že usnul. Lehla jsem si vedle něj a v domnění, že spí jsem se k němu přitulila. Newt se usmál a přitiskl mě blíž k sobě. Společně jsme v objetí usnuli a ráno nás vzbudil Gallyho řev. ,,Neviděl někdo tu holku!" Chvíli na to se ozval Alby. ,,Neviděli jste Newta?" Newt mě jemně probudil a řekl. ,,Musíme vstávat, už nás hledají." Posadila jsem se a řekla. ,,Katrin. Jmenuju se Katrin Newte!" Newt se usmál, vstal a podal mi ruku. Postavila jsem se a nadšená z toho, že jsem si vzpomněla na jméno jsem ho objala. ,,Newte! Co tam děláte?" Křikl na nás Alby. ,,Už jdeme Alby." Zavolal na něj Newt a začal slézat. Uviděla jsem lano, přivázala ho ke kmeni a spustila se po něm dolů. ,,Slušný." Podotkl Alby a Gally jenom pohoršeně protočil oči. ,,Už jsem si vzpomněla. Jsem Katrin." Řekla jsem nadšeně. Alby se usmál a kývl na Newta, který zrovna slezl a překvapeně na mě hleděl. Newt zašel do jedné boudy a přinesl velký nůž. ,,Pojď, podepíšeš se." Řekl a zavedl mě ke stěně labyrintu, kde bylo mnoho jmen, některá přeškrtaná, ale to mi Newt hned vysvětlil. Vyryla jsem své jméno do zdi a Newt mě chytil kolem ramen. 

První kapitola. Jsem nadšená, že jste se rozhodli číst i tuto knihu. Miluju vás!