Labyrint lásky

Odrytá tajemství

Probudila jsem se druhý den ráno. Už zcela bez bolestí. Hned u mě byl doktor, aby mě prohlédl. ,,Výborně Kat. Jste zcela v pořádku, můžete se připojit k ostatním." Dostala jsem nové oblečení a hned jak jsem se vykoupala, přišel ke mě muž ze skladiště a odvedl mě k ostatním. Seděli jsme ve velkém sále na společné snídani. ,,Kat jsi v pořádku?" Ptali se hned starostlivě všichni. ,,Jo jsem v pohodě, ale musím vám něco říct. Ale až na pokoji!" Řekla jsem spikleneckým polohlasem.  Všichni se zamračili a Newt se zeptal. ,,O co jde?" Podívala jsem se na něj a pokynula všem, aby se k sobě přiblížili a já jim tam mohla říct o co jde. ,,Potom co mě Rmut zranil. Vzpomněla jsem si, kým jsem byla před labyrintem. Víc vám řeknu později." Dodala jsem a všichni jsme se zase oddálili. Po snídani nás zavřeli na pokoj a kluci se kolem mě shlukli. ,,Tak povídej, o co jde?" Vybídl mě Thomas. Usmála jsem se a začala. ,,To zranění od Rmuta bylo dost hluboké na to abych si vzpomněla, ale ne tak hluboké, abych se proměnila. Vzpomněla jsem si o co Zlosynu jde. Zabijí děti v naději, že najde lék na Erupci. Mým úkolem bylo tyhle děti zachránit a odvést do bezpečí. Do hor. A vzpomněla jsem si i na tebe Newte." Dodala jsem smutně, Newt mě chytil za ruku a zeptal se. ,,Na co sis vzpomněla?" Otřela jsem si nos a pokračovala. ,,Byl jsi můj nejlepší přítel, znali jsme se od dětství. Jednou přišli ze Zlosynu. Stihnul jsi mě schovat, ale tebe unesli. Bylo nám třináct. Já jsem utekla do hor, kde jsem trénovala. Po roce jsem se vydala zpět sem, hledala jsem tě. Zachránila jsem odsud spoustu dětí. Jsou ukryti v horách. Hledala jsem tě tři roky, ale udělala jsem chybu. Chytil mě Janson a poslal za tebou do labyrintu." Všichni se na mě zaraženě dívali a v mých očích se začínali lesknout slzy. Newt mě objal a řekl. ,,Našla jsi mě." 

Kluci se na mě dívali, jako omráčení a Minho dodal. ,,Takže, ty jsi tady už byla?" Podívala jsem se na Minha a řekla. ,,Jo byla a vím, že musíme co nejdřív pryč. Janson, není takový jako se tváří pracuje pro Zlosyn." Thomas mě chytil za ruku a zeptal se. ,,Co budeme dělat?" Usmála jsem se a řekla. ,,Znám to tady, zjistím kde je Tereza a najdu nejjednodušší cestu pryč. Vy mi zajistěte čas." Thomas i ostatní kývli. Zalezla jsem do ventilační šachty, která byla pod Thomasovou postelí. Prolézala jsem ventilací možná dvě hodiny, Terezu jsem našla a vrátila se zpět ke klukům. ,,Fajn vím kde je Tereza a Thomasi, dál tě můžu jenom krýt. Když Janson zjistí, že si všechno pamatuju zabije mě." Thomas kývl a řekl. ,,Neboj, já nás odsud dostanu!" Až do večera jsme dělali, jako že se nic nestalo. Já jsem sledovala stráže a hledala slabé místo. Na večeři Janson opět hlásil další jména lidí odsouzených na smrt. Lhali jim až do samotného konce! ,,Co je za těma dveřma?" Zeptal se polohlasem Thomas. ,,To jsme už probírali, řekl jsi že byli přikrytý, takže nevíš co jsi viděl. Pod tím mohlo bejt cokoliv." Řekl Newt chladně. ,,Vím co jsem viděl. Byla to těla. Aris řekl že denně přivážejí novou várku." Odpověděl Thomas naštvaně. ,,Kdo je sakra Aris?" Zeptal se nechápavě Minho, Thomas jenom ukázal na kluka v kapuci. ,,Jo tak. Věřím ti." Vydechl Minho. Položila jsem ruku na Thomasovu a řekla. ,,Thomasi vím co je za těma dveřma. Pravda!" Thomas kývl a Newt řekl. ,,Ale dokud něco nezjistíme, měli bychom se držet zpátky a neupozorňovat na sebe. Jasný!" Na to Thomas reagoval tím, že vyskočil od stolu a šel rovnou ke strážím, co stáli u dveří. ,,Co to dělá?" Ptal se Newt zmateně, pousmála jsem se a Fry řekl. ,,Myslím, že na sebe upozorňuje."

Thomas se s nimi chvíli bavil, potom se otočil a já řekla. ,,Tohle nebude dobrý, musíme tam jít!" A taky nebylo Thomas se otočil zpět k nim a vrazil do nich. Přiběhli jsme akorát ve chvíli, kdy do sebe začali strkat. Chytili jsme Thomase akorát ve chvíli, kdy se vrátil Janson. ,,Co se to tu děje?" Ptal se naštvaně. Thomas se zklidnil a Janson řekl. ,,Thomasi myslel jsem, že si věříme? Jsme přece na stejné lodi." Zpoza Thomase jsem řekla. ,,Jsi si jistý, tím co jsi právě řekl?" Janson se nepatrně pousmál a řekl. ,,Odveďte je do pokojů." Zase nás zavřeli a Mihno se naštvaně zeptal. ,,Co to mělo znamenat?" Newt se k němu hned přidal a řekl. ,,Nepočítal jsi, že tě pustěj dál co?" Thomas si sáhl do zadní kapsy a vytáhl vstupní kartu. ,,Ne, jasně že ne. Ale chci zjistit, co je za těma dveřma." Newt si založil ruce a Thomas řekl. ,,Newte, když nevěříš mě. Mohl bys věřit aspoň jí." Stála jsem bokem a dívala se do země. ,,Thomasi, neznáme ty lidi. Jediný co víme, je že nás zachránili před Zlosynem. Dali nám šaty, jídlo, pohodlnou postel. Některý z nás v takový dlouho nespali, některý mnohem dýl než jiný." Najednou se ozval zvuk skřípajícího kovu a ze spod Thomasovi postele se vynořil Aris. ,,Čau Thomasi. Máš ji, že jo?" Zeptal se hned. ,,Jo mám. Jdeme!" Odpověděl Thomas, ale Newt ho ještě zastavil. ,,Ty musíš být Katrin?" Zeptal se mě Aris, jenom jsem mlčky kývla a on dodal. ,,Hustý! Od té doby, co jsi se tady ukázala nemluví stráže o nikom jiným. Prý je jediný štěstí, že si nic nepamatuješ!" Pousmála jsem se a řekla. ,,Já si ale pamatuju všechno! Zjistěte co je za těma dveřma!" Aris i Thomas se usmáli a zmizeli v šachtě. ,,Myslel to vážně?" Zeptal se Fry. ,,No když jsem sem chodila před labyrintem. Musela jsem nějaký problémy odstranit z cesty. Vím, že mi říkali tichá smrt." Řekla jsem stydlivě a sepnula si vlasy do vysokého culíku. ,,Co si myslíš, že je za těma dveřma?" Zeptal se mě Winston. ,,To nevím, nebude to nic pěknýho. Pravá ruka, tak se jmenoval ten co mě vedl, mě nikdy do těch dveří nechtěl pustit. Takže v nich je něco nebo někdo, koho jsem už nemohla zachránit."

Thomas i Kat cítí zradu. Oba ví, že by se co nejdřív měli spakovat a vypadnout. Thomas se vydal na nebezpečnou cestu za pravdou.