Labyrint lásky

Spáleniště

Zůstala jsem celou noc vzhůru, aby se mohli ostatní prospat. Seděla jsem na betonovým kvádru a ostatní spali pod ním. Ráno se jako první vzbudil Thomas. Asi ho vzbudila ta vrána, co se hrabala v batohu. ,,Hej! Hej! Zmiz odsud!" Štěkl Thomas a tím všechny probudil. Vstal a podíval se na mě. ,,Už jsou pryč?" Zeptal se Newt rozespale. ,,Jo jsou daleko, přes den nevylízají." Řekla jsem a seskočila na zem. ,,Jo, zatím jsme v bezpečí, měli by jsme jít dál." Řekl Thomas a sebral ze země svůj batoh. ,,Spakujeme se. Arisi, Fryi, Winstone jdeme!" Pobízel všechny Thomas. ,,To jsi byla vzhůru celou noc?" Ptal se mě zaskočeně Newt. ,,Ne celou noc ne." Zalhala jsem. ,,Vždyť to na tobě vidím." Řekl Newt a pohladil mě po tváři. ,,To máš jedno, musíme se dostat do hor." Řekla jsem, hodila jsem si batoh na záda a začala šplhat nahoru po suti. Když jsem vylezla až nahoru, otevřel se přede mnou pohled na spálené město. ,,Je to horší, než jsem si to pamatovala." Vydechla jsem. Za Thomasem jsme se vydali po něčem, co byla asi původně rušná ulice. Všichni se rozhlíželi po sutinách mrakodrapů a Fry se, se zatajeným dechem zeptal. ,,Co se to tu k čertu stalo?" Newt mu bleskově odpověděl. ,,Nevím, zdá se že tu už dlouho nikdo nebyl." Šla jsem před klukama a dívala se jestli někde nejsou Žrouti. ,,Doufám že takhle nevypadá celej svět." Řekl Minho, otočila jsem se a smutně řekla. ,,Ten co znám tak ano. Proto se tomu říká Spáleniště." Minho sklopil hlavu a já si povzdechla. ,,Kluci stát! Slyšíte to?" Řekl najednou Thomas. Všichni jsme se zastavili a napínali uši. ,,Vrtulníky!" Vydechla jsem, hned na to Thomas vykřikl. ,,K zemi. Všichni se schovejte!"  Zaběhli jsme, pod kus betonu. Byli jsme na sobě namačkaní jako sardinky. Hned jak jsme zalezli, tak nám nad hlavou proletěli tři vrtulníky. Dva obyčejné a jeden obrovský se čtyřmi vrtulemi. ,,A sakra." Vydechl Newt když je viděl. Vrtulníky zmizeli za zbytky budov a Aris se zeptal. ,,Nikdy nás nepřestanou hledat viďte?" Všichni jsme v tu chvíli mysleli na to samé. Musíme co nejdřív pryč, dostat se co nejdál. 

Vylezli jsme z úkrytu a dali se dál k horám. Bylo to na západ, v batohu jsem měla kompas, abych se nikde neztratila. Vedla jsem celou skupinu v patách mi byl Thomas a za ním Newt. Jediný kdo nestíhal byl Winston, ale nemohli jsme zpomalovat. Když jsme se konečně dostali na konec města, objevila se před námi obrovská písečná duna. S vypětím všech sil jsme ji vyšlapali nahoru, bylo to jak včera když jsme utíkali ze skladiště. Když jsme stanuli na vrcholu, otevřel se nám výhled na hory. ,,Tam je náš cíl." Řekla jsem spokojeně, Newt se na mě váhavě podíval a řekl znepokojeně. ,,To je pořádná štreka." Pokrčila jsem rameny a Thomas řekl. ,,Tak aby jsme vyrazili." Než jsme udělali první krok, Winston se skácel do písku. ,,Winstone hej!" Vykřikl Thomas, všichni jsme se kolem něj seběhli. Winston doslova lapal po dechu. ,,Je ošklivě zraněnej." Řekl Fry a Tereza se zeptala. ,,Co uděláme?" Thomas se zvednul a já řekla. ,,Musíme jít dál, uděláme mu lehátko." Vytáhla jsem z batohu tyčky a svázala je k sobě. Aris přes ně přehodil hadru a Winstona jsem na to položili. Jeho hekáni mi trhalo srdce. Fry a Minho vzali lehátko a táhli Winstona dál. Došli jsme k mostu. Byl tam prudký sráz dolů. ,,Terezo vezmi to se mnou. Kluci musíte ho vzít!" Řekla jsem nikdo neměl nic proti. Já s Terezou jsme vzali lehátko a kluci Winstona. Jak jsme se dostali za most začal foukat silný vítr a dost nás zpomalil. Winstona už zase táhli na lehátku. Všichni si dali šátky kolem hlavy, aby se aspoň trochu chránili. Já jsem si nasadila brýle a kuklu. ,,Musíme najít úkryt!" Křikl Minho. Měl pravdu takhle jsme se akorát vyčerpávali. 

Našli jsme úkryt pod spadeným betonovým stožárem. Winston ležel na lehátku a ztěžka oddechoval. ,,Kat jak jsi se dostala přes to spáleniště?" Zeptal se Aris. Utřela jsem Winstonovi pot z čela a řekla. ,,Nebylo to těžké, Pravá ruka mě dovezla dost blízko. Jen tady tu poušť jsem musela přejít sama. Když seš sám je to jednodušší. Když jsem vedla zpět ty děti, nemohla jsem jich brát hodně. Vždycky jen pár. Ani nevíš kolikrát jsem tohle zažila. Dívala jsem se na děti jak umírají." Jak jsem to říkala vehnalo mi to slzy do očí. ,,Co jsi dělala, když se někomu už nedalo pomoct?" Ptal se dotíravě Aris. ,,Prosili mě, ať je zbavím bolesti. Nechtěla jsem, ale neměla jsem na výběr. Zabila jsem je." Jakmile jsem to dořekla propukla jsem v obrovský pláč. ,,Tak a to by stačilo!" Vykřikl Newt a přitiskl mě k sobě. Tereza odešla za Thomasem na vrchol další písečné duny a Newt mě ještě chvíli držel. Když jsem se trochu uklidnila, pustil mě. Vstal, opřel se o sloup a zavolal na Thomase. ,,Tak kolik ještě?" Thomas na něj zavolal zpátky. ,,Už jen kousek." Newt se otočil a řekl. ,,To není moc přesvědčiví." Potom přišel za mnou a setřel mi poslední slzy. ,,Kat nevíš jak dlouho to bude ještě trvat?" Zeptal se, podívala jsem se na něj a potom na svoje hodinky. ,,Za dobrých podmínek cesta ze skladiště trvá dva až tři dny. Jeden den půjdeme určitě." Řekla jsem a sepnula si vlasy. Seděla jsem se zavřenýma očima a opírala se o zeď. Najednou se ozval výstřel. Hrozně jsem sebou škubla. Byl to Winston. ,,Hej pojďte sem rychle!" Volal Newt na Thomase a Terezu. ,,Co je? Co se stalo?" Ptal se Thomas když přiběhl. ,,Nevím probudil se, vzal pistoli a pak se pokusil..." Vysvětloval Fry, který držel pistoli. ,,Snažil se zabít." Vydechla jsem zděšeně. ,,Vrať mi ji prosím." Žádal Winston, když si k němu Thomas kleknul začal zvracet černou krev. Obrátil se na záda a s námahou řekl. ,,Šíří se to. Nezvládnu to." Všichni jsme zůstali stát jako opaření. Winston natáhl ke Fryovi ruku a zaprosil. ,,Prosím nenechte mě změnit se jednu z těch příšer. Newt si vzal od Frye pistoli a podal ji Winstonovi. ,,Díky. A teď už odtud zmizte." Vydechl Winston, slzy mi zase stékali po tvářích a Newt řekl polohlasem. ,,Sbohem Winstone." Přišel ke mě vzal mě za ruku, druhou rukou si hodil batoh na záda a vedl mě pryč. Držel mě pevně kolem ramen a nedovolil mi se otočit. Nechtěl, abych to viděla. Potom se ozval výstřel. Všichni jsme se zastavili a já na okamžik přestala dýchat. Znovu mi začali téct slzy. Nemohla jsem to zastavit. Další z mých přátel byl pryč.

Katrin je silná, ale přijít o dalšího přítele je těžké. Už hodně krát viděla umírat nevinné, ale pořád je to stejně bolestivé.