Labyrint lásky

Noční můry

Až do večera nikdo nepromluvil, ztráta Winstona zasáhla všechny. Jak padla tma, usadili jsme se u vraku lodi a rozdělali jsme oheň. Všichni jsme seděli kolem něj a zahřívali se. Zamyšleně jsem se dívala do plamenů a vzpomínala na táboráky na Placu s Albym, Chuckem a Benem. Z přemýšlení mě vytrhnul až Aris, který hodil do ohně dřevo. Hodil ho do ohně a z ohně vyprskli jiskry. ,,Myslel jsem, že jsme imunní?" Prohodil do hrobového ticha Minho. Položila jsem se Newtovi do náruče a Tereza řekla. ,,Všichni asi- ne." Newt mě pohladil po tváři a řekl. ,,Jestli se mohl nakazit Winston, tak my ostatní taky." Newt se na mě podíval a já mu dala jemnou pusu na tvář. ,,Nemyslel jsem si, že to řeknu. Ale chybí mi Plac." Řekl Fry, kterému ještě pořád stékali slzy. Nechtěli jsme si to přiznat, ale chyběl nám všem. Říct cokoli bylo nemožné, každé slovo bylo horší než rána pěstí. O tom co se mi honilo v hlavě když jsem zavřela oči, ani nemluvím. Proměna Bena, pak Albyho, Gallyho a teď i Winstona. ,,Hej Kat! Zlato co se děje?" Vzbudil mě Newt. Probrala jsem se a zhluboka jsem oddechovala. ,,Měla jsem zlý sen." Řekla jsem a chytila se za hrudník. ,,Už to bude dobrý. Jsem tady. Jsi v bezpečí nic se ti nestane."  Řekl Newt a pevně mě sevřel. Po chvilce se mi únavou znovu začali zavírat oči a přišlo něco horšího. Mnohem horšího. Probudila jsem se v Newtově náruči, ale když jsem se mu podívala do očí. Byli prázdné. Newtovi z pusy tekli černé sliny a jen vrčel. ,,Utíkej!" Vykřikl z ničeho nic. Vyskočila jsem na nohy a rozběhla se do pouště. Newt mi byl v patách a jen hrůzostrašně křičel. Běžela jsem dlouho, ale Newt mě doběhl. Svalil mě na zem. Klečel nade mnou a sápal se mi po krku. Začala jsem křičet a cukala sebou. ,,Kat notak. Klid jsem tady." Volal na mě Newt. Zapištěla jsem a otevřela oči. Newt se na mě vyplašeně díval a držel mě za ramena. ,,Newte? Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se zmateně, Newt se na mě strnule díval a řekl. ,,Jo, jo jsem v pohodě." Usmála jsem se a vydechla. ,,To jsem ráda." Newt mi setřel slzu a zeptal se. ,,Co se ti stalo?" Podívala jsem se mu do očí a řekla. ,,Noční můra. Proměnil ses." Newt se pousmál a dal mi pusu na čelo. ,,Miluju tě." Řekl a oba jsme se znovu lehli. 

Ráno, hned jak se slunce vyhouplo na oblohu, jsme se vydali dál k horám. Cesta přes vyprahlou poušť nás ubíjela. Slunce pálilo a zásoby vody rychle docházeli. S každým krokem mi připadalo, že jsou hory dál a dál. Konečně slunce zapadlo za obzor a nám se šlo o něco málo líp. Na pláni, nebylo kde se schovat a tak jsme si jen lehli vedle sebe. Newt mě přitiskl k sobě, aby mě chránil. Jedině u něj jsem měla pocit bezpečí, od jakživa. Moje sny zase z většiny tvořili noční můry, ale vždycky přišla záchrana. Newt mě vždycky přitiskl k sobě a byla jsem v bezpečí. Probudila jsem se když do mě Thomas strčil. ,,Vstávat, pojďte Arisi, Fryi půjdeme. Něco vidím." Říkal chraplavým hlasem, mezi tím co my jsme se sbírali ze země. ,,Co je to?" Ptal se Newt rozmrzele. Thomas ukázal na světla v dálce a vydechl. ,,Světla." Newt s úlevou řekl. ,,Zvládli jsme to." Otočila jsem se na druhou stranu a uviděla mohutný bouřkový mrak. ,,Ještě se neradujte, máme větší problém." Sotva jsem to dořekla ozvala se dunivá rána. Všichni se podívali na mrak a do země udeřil blesk. ,,Dobře musíme dál, pojďte!" Řekl Thomas, všichni jsme sebrali svoje batohy a rozběhli se ke světlům. Newt mě popadl za ruku a vláčel mě za sebou. Navzájem jsme se povzbuzovali, aby jsme běželi rychleji. Čím blíž jsme byli ke světlům tím blíž byli i bouřkové mraky. Běžela jsem s Newtem, ale Aris zaostával. ,,Arisi!" Vykřikla jsem, vytrhla se Newtovi a chytila Arise. ,,Kat!" Vykřikl Newt a natáhl ke mě ruku. Nemohla jsem ji chytit, líp se nám běželo, když jsme se nedrželi. ,,No tak Kat!" Volal Newt. Zabrala jsem a podala mu Arisovu ruku. Newt si toho nevšimnul a jen běžel, jako o život. Kličkovali jsme mezi vraky aut a Thomas běžel přede mnou. Už jsme byli opravdu blízko, ale v okamžiku jeden z blesků udeřil do auta, vedle kterého jsem zrovna byla. Takže část blesku zasáhla i mě. Rázová vlna mě odhodila pryč a já omdlela. ,,Kat!" Vykřikl Thomas a začal se mnou třást. Hned přiběhli i Aris, Minho a Newt. ,,Pomozte jí!" Křičel Thomas, Newt a Aris mě zvedli a podpírali mě. Minho pomohl Thomasovi a všichni běželi co nejrychleji dovnitř do budovy. 

Fry za námi zavřel železné dveře a kluci mě opatrně položili na zem. ,,Kat no tak vstávej!" Volali na mě všichni, ale já jsem se neprobouzela. Všichni už se smiřovali s tím, že se k ním nevrátím a v tu chvíli Newt řekl. ,,Neopouštěj mě!" Najednou jsem zamručela a pomalu otevřela oči. Newt si oddechl a já řekla. ,,Nesviť mi prosím do očí." Newt se usmál a Thomas se zeptal. ,,Můžeš vstát?" Mrkla jsem a kývla. Thomas s Newtem mi pomohli na nohy a Aris řekl. ,,Co to máš s okem?" Nechápavě jsem se na něj podívala a on pokračoval. ,,Máš v něm krvavou skvrnu." Newt se na mě podíval a řekl. ,,To je teď jedno, budeme to řešit potom." Najednou Tereza vykřikla a uskočila k nám. Přímo před ní byl Žrout. A vlevo další, z druhé strany taky. Byli všude. Ale byli připoutáni na řetězech. ,,Už jste se seznámili s hlídačema?" Ozval se ostrý dívčí hlas a rozsvítilo se světlo. ,,Kdo je to?" Ptal se Fry, dívka prošlo kolem Žroutů a zastavila se u nás. ,,Vypadáte příšerně. Pojďte za mnou." Řekla holka a rozešla se pryč. ,,Brendo?" Zeptala jsem se, holka se znovu otočila a zeptala se. ,,Kdo to řekl?" Vystoupila jsem před kluky a pohledem Brendu přejela. ,,Katrin?" Vydechla Brenda. Obě jsme se usmáli a Brenda řekla ,,Pojďte Jorge, už vás čeká." Brenda se rozešla mezi Žrouty a já kývla na ostatní ať jdou taky. Procházet zástupem Žroutů na řetězech bylo divný. Ale tohle místo bylo divný vždycky. 

Kat trpí nočními můrami a já se jí ani nedivím. Všichni se relativně v pořádku dostali do bezpečí a blíž k pravé ruce.