Výkonný Ředitel Jeon Jungkook

Díl #41 black plans

Boo mne táhla do parku a tam jsme si sedly "bolí mne nohy a chtěla jsem tě tu taky" řekla, masírovala si nohy a viděla puchýře, které si zakrývá. "Vyměňme si boty" "ne to je dobrý" "já se neptala" Boo si opatrně vyndala boty na podpatku a já jí dala své baleríny na nižším podpatku.

"Díky..." "v pořádku... co jsi potřebovala říct?" Zeptala jsem se jí a chytila ji za ruce, protože začala hluboce dýchat "nevím, kde začít, aby to dávalo smysl" "řekni mi to tak, jak tě to napadne... já to pochopím"

Boo se mi koukla do očí "už delší dobou bydlím s Leem" "ale Lee bydlí naproti bytovce, už jsme tam byly" "jo to jo, ale můj ex mne pořád obtěžoval a tak jsem radši u něj..." "jak dlouho to takhle je?" "Asi od té doby, co jsi se, potkala s Ybaiem" kývala jsem a stále nerušila oční kontakt.

"S Leem jsem dělala různé věci... byla jsem u rodičů, vozil mne do práce a mnoho dalšího...-" Boo se zasekla a rozbrečela se. Nevěděla jsem, co dělat... Nejhorší je to, že když se vám někdo rozbrečí před obličejem, hned brečím taky a tak jsem Boo obejmula.

Dlaň jsem zvedala a rychleji také pokládala na její záda, takže jsem ji malinko utěšovala. "Klidně můžeme přestat... poslechnu si to jindy."

Boo se odtáhla a pokračovala ve vysvětlování...

"Před mým domem byly výhružnédopisy od mého ex, sms zprávy a zmeškané hovory byly jediné, co po sobě zanechával a tak jsem si změnila číslo, to jsem ti taky dala." "Už chápu, roč jsi říkala, že máš nové číslo."

"No... Lee mne hlídal, byli jsme stále spolu a tak spolu také chodíme" "to vám gratuluji! Lee je překrásný a sympatický muž" je to pravda... je vysoký a hubený s hnědými kaštanovými vlasy na prdelku, obličejem, který vypadá jako po operaci, který zdobí hřejivý úsměv a vytříbený vkus.

"Tak to prr, ten je můj" zasmály jsme se "a teď něco, co vím jen já a ty" "co?" Zeptala jsem se a naklonila jsem se k ní "čekám mimi..." zapištěa jsem a obejmula ji, házela s ní ze strany na stranu "kolikátý měsíc?" "jen 4" "panebože... já to věděla, že máš větší bříško!" "Kecáš" musely jsme se smát...

"A kdy mu to řekneš?" "Až budeme na letišti v Koreji nebo mu to řekneš ty" "už se nemůžu dočkat..." vzala jsem Boo do obchodů a tam nakoupily šaty...

POV???

Telefon mi zavěsil... "doprdele!!" Nechala jsem si zavolat sekretáře Parka "co by jste potřebovala?" "Chtěla bych letenky do Itálie a sem přesně a chci odletět už dnes!" Poslala jsem mu souřadnice "Ano"

TIME SKIP

Cesta letadlem ušla, ale na auto to nemá, vystoupila jsem před dveřmi a věznice a vešla, dala jsem strážníkům jméno, s kým se chci setkat a šla do návštěvní místnosti. Vešel do místnosti celý unavený a zničený. Chtěl se otočit a jít zpět do věznice, ale strážník ho obrátil a posadil ho na židli.

"Co chcete? Myslel jsem si, že jsem skončili" "Mám novou nabídku" "Nezájem"

"tak si to aspoň vyslechněte... a až skončíš, vezmu tě s sebou a vezmu si tě na opatrovnictví, aby souhlasili s s tvým přemístěním." "Copak jsem dítě? Pff." Zasmál se, opřel se o židli a ruku přehodil přes židli "kolik za to?"

"V téhle době myslíš na peníze?!!" to je magor... zaplatím mu letenku a volný život a on chce ještě k tomu peníze!! No dobře no... "4 miliony" "6" "5" "5 a půl" "no dobře... ještě dnes tě propustí, tady máš adresu, postarají se o tebe...KONEC