Mischief || ff Loki Laufeyson

V.

„Co si tam dělala?" zeptal se Bucky když jsme jeli výtahem.

„Jsem byla zvědavá." odpověděla jsem mu otráveně.

Přišli jsme do patra s našimi pokoji a odcházela jsem do svého pokoje, když mě Bucky chytil za rameno. Otočila jsem se na něho.

„Nechci aby si tam chodila." řekl trochu s přísným hlasem.

Naštvaně jsem mu shodila ruku a odešla. Zabouchla jsem za sebou dveře od pokoje a šla do koupelny. Něco málo jsem vypila, ale byla jsem při vědomí stále. Nebudu se opíjet do němoty. Aspoň ne teď.

Svlékla jsem se a vlezla do sprchy. Celá jsem se ztratila do svých myšlenek, že jsem neměla ani pojem o tom jak dlouho jsem ve sprše.

Vešla jsem zpátky do svého pokoje, kde jsem se převlékla a lehla si do postele. Začala jsem přemýšlet o Lokim. Měla jsem z něho trochu strach, ale ne zas tak velký. Loki se zdál zlý, sebejistý a podobně 'zlá přirovnání', ale nemyslím si že je opravdu takový. Cítila jsem jeho bolest. Byl zlomený.

Stále jsem měla před očima jeho nebesky modré oči. Byli překrásné a něco mi říkalo, že on o tom věděl. Uvědomila jsem si, že mě Loki bedlivě pozoroval, jakoby si chtěl zapamatovat každý detail mě samotné.

* * *

Ten večer jsem nemohla usnout. Teda na chvíli jsem usla, ale pokaždé jsem byla za chvíli vzhůru. Byli čtyři ráno. Vstala jsem a šla do kuchyně.

Z místností vycházelo jemné světlo. Přišla jsem do kuchyně a z lednice vytáhla mléko, nalila si do sklenky a posadila se na linku.

Chtěla jsem jít znovu za Lokim, ale určitě bude spát. Nebo ne?

Nevím co mě opravdu za ním tolik táhlo, ale po našem 'setkání' mám pocit, jakoby nás něco spojovalo. Možná si to jen nalhávám.

Se sklenicí mléka jsem seskočila z linky a šla k výtahu. Všichni spali, takže mě tentokrát nemohl nikdo chytit.

S výtahem jsem sjela dolů. Vyšla jsem z něj a šla k vězni. Byla jsem potichu, abych ho nevzbudila kdyby spal. Z rohu jsem se podívala jestli spí, ale nespal.

Vyšla jsem z rohu přímo za ním. Pozvedl hlavu od knihy a podíval se na mě.

„Co ty tady?" zavřel úplně knihu a položil ji vedle „Neměla bys spát? Určitě je pozdě na to, aby si chodila za nebezpečným vězněm, ne?"

Posadila jsem se vedle kytky, kterou jsem tam zanechala. Jak jsem ji tam mohla udělat vůbec?

„Podle času, jo asi bych měla spát, ale to zřejmě nedělám, že?" odpověděla jsem mu „Nemyslím si, že si tak nebezpečný jak říkáš."

„A proč si to myslíš?" vstal a pomalým krokem přicházel blíž ke sklu.

„Cítím z tebe smutek, bolest."

Rychle se na mě otočil „Co si zač?"

„Andromeda Lang." odpověděla jsem.

„Co přesně si." řekl „Proč si tu?"

„Bydlím tu." odpověděla jsem „A zřejmě jsem čarodějka?" a pravou rukou jsem udělala jen žlutou záři.

„Čteš myšlenky?"

„Ne." odpověděla jsem „To dělají přeci telepaté. Já jsem empatka."

„Co tu vlastně chceš?" už byl přímo předemnou.