..Předem se omlouvám za chyby..byť jsou sebe blbější :) píšu to prostě rovnou :)
Už se vám někdy stalo, že jste poznali nějakého kluka...začali se s ním bavit, kamarádit se....a najednou když s ním máte jít snad po stopadesáté ven začnete být nervózní, lítají vám motýlci v břichu a když už jste u něj venku máte chuť mu dát pusu nebo nějak naznačit vaší náklonost k němu...ale po pár minuutách ste zase oukej a bavíte se s ním jako se sourozencem.. ?
Já to bohužel zažívám teď, ale mám to ještě o to pitomější, protože po posledním vztahu (jak ste se mohli dočít ve 4 kapitole ) jsem si dala pravidlo, že mi žádnej kluk vztahem (nebo prostě tak aby mi motal hlavu / abych se zamilovala) nevstoupí...že už mi v životě zůstanou jen koně a přátelé... (které mám momentálně rozhádané). Prostě pravidlo abych byla bez kluka a soustředila se na školu...jak říká kamarádka "no boyfriend no problem" ( :D ) ...... no.... sem z toho celkem teĎ rozhozená ale moc to nedávám najevo :) vlastně poslední dobou se cítím jako v kleci..uvnitř zmatená..a prostě všechny pocity v sobě dusím..jko bych byla robot..totálně neutrální (pouze na povrchu).......
no dál se asi mos nerozepíšu...protože je to fakt debilní :) ale kdyby někoho zajímalo nějaké téma o mém životě..víc dopodrobna tak napište koment a já se rozepíšu :)
