Tak jsem opět po dlouhé době tady...a musí se vám opět s něčím svěřit. Jak jistě víte, před půl rokem a kus jsem nastoupila na střední. Opravdu jsem sem zapadla v celku dobře :) lidé mě berou. Ale o to ni tolik nejde. O tom dnes nechci psát. Budu psát o tom jak jsem na tom se zdravotním stavem. Jaký mám strach. No kde jen bych začala. S nástupem na stření školu se i tak mé problémky ohledně "ženských problémů" zhoršovali. Jak to jen říci...byla jsem bez toho 8 měsíců (bez těch problémků). A tak jsem si došla za doktorem. Samozřejmě to okamžitě museli být krevní testy a pořád něco. Nakonec jsem vyfasovala prášky, které mi prý pomůžou zvýšit jakýsi hormon v těle. A hele...! Ono to opravdu pomohlo! Na pár měsíců jsem měla zase pravidelný m. cyklus. No, ale to bych to nebyla já, aby se zase něco nezvrtlo že ? :) Takže prášky jsem měla dobrat a mělo se vidět co bude dál....no jak to říci. Dál to bylo tak..že sem leden, únor to měla v pohodičce normálka.....ale teď...mám už jen devět dní....aby se něco začalo dít...a vlastně proč to sem píšu ? Nevím koukněte se z pohledu dívky co je neplodná na celou tuhle situaci. Řeknu vám...bolí to..strašně moc to bolí..a ten strach je naprosto hroznej a mučící. Bolí vás to se dívat na všechny ty šťastné páry s děckama a říkat si...co když nic takového nebudu jednou mít ? .... Ten bolestivej pocit, když si kolem vás kamarádky stěžují...jak pořád musí mít tampon nebo vložku..jak je bolí břicho apod. Co já bych dala za tu pravidelnost a už jen vůbec za to, aby se to vůbec spustilo :P :) Vážně...buďte šťastné slečny, že jste v pořádku :)
